31.12.2020 - zaniklá obec Hrachoviště (Brdy)

Obec Hrachoviště vznikla během středověké kolonizace, písemně se poprvé připomíná roku 1331, kdy patřila k hradu
Valdek.Nepřežila rozšiřování vojenského prostoru v roce 1952, v té době měla 15 domů a 51 obyvatel. Že zde někdy
bývala obec, dnes připomíná už jen stodola, která dříve patřila k č.p. 4 a dodnes slouží vojenským lesům, několik
rozvalin domů, studen a malé vápenné pícky, tři lípy vysazené u příležitosti vzniku Československa v roce 1918,malý
křížek a  kamenný památník s názvem obce a letopočty jejího vzniku a zániku.Po zabrání armádou se z luk a políček
za obcí stala výcviková dráha pro těžkou vojenskou techniku.Území je zařazeno mezi evropsky významné lokality.
Žijí zde velice vzácní a ohrožení živočichové.Například listonoh,který se vyskytuje jen na několika mistech v Čechách.
Dále kuňka žlutobřichá,modrásek tečkovaný,modrásek bahenní,strnad luční či pěnice vlašská.Ačkoliv to vypadá, že
vojsko tu takto muselo nenávratně poničit přírodu, opak je pravdou.Pravidelné narušování povrchu těžkou technikou
vedlo ke vzniku tůní,tolik potřebných pro život výše jmenovaných ohrožených živočichů.A protože dnešní Silvestrovský
den byl nejen slunečný,ale i mrazivý,mohli jsme si tuto oblast projít bez obav,že zapadneme někde v bahně.Jediné,co
se mi nepodařilo objevit,je vápenná pec,tzv. "milířová".Doba jejího vzniku ani funkce (zda souvisela se vsí či s doly na
nedaleké Jedové hoře) není známa.Vápenka se nachází někde na okraji prostoru v křoví,takže nebude lehké ji nalézt.
Dobrý důvod se sem zase brzy vrátit.Dnes už ale vyrážíme domů,rozloučit se se starým rokem a přivítat ten nový.

30.12.2020 - Klouček a Slonovec (Brdy)

Jedna z nejkrásnějších brdských hřebenovek vede po vrcholu Slonovec. Dříve šlo o tradiční trampskou cestu.
Je lemována skalkami a menšími skálami, z nichž jedna se stala symbolickým trampským hřbitovem. Po cestě
se otevírají sice úzké, ale působivé výhledy do okolí.Počasí nám dneska přálo.Bylo slunečno a pár stupňů pod
nulou.Kříž na fotokoláži se nachází nedaleko Kloučku a je z roku 1647.

24.10.20 - Okrouhlík a Padrťská álej (Brdy)

U Padrťských rybníků jsem byla již několikrát.Vede sem tolik tras a při každé návštěvě jsem vybrala trasu jinou.Dnes
jsme se vypravili z Trokavce přes vrchol Okrouhlík.Cestou na vrchol se táhne pás buližníkových skal a s tím krásně
podzimem zbarveným listím na stromech vytváří překrásné scenérie.Z vrcholu je nádherný výhled do kraje.Viz foto.
Dále jsme pokračovali lesní cestou směrem dolů  k Padrťským rybníkům a cíli naší cesty - Padrťské áleji.Ta lemuje
cestu od hráze Hořejšího rybníka k hrázi Dolejšího rybníka už více jak sto let.Sloupy kmenů,klenba větví,zlatavé
podzimní vybarvení,jakoby člověk procházel chrámem.Úchvatné.Álej spojovala obce Záběhlá a Padrť, než byli jejich
obyvatelé ze svých domovů vyhnáni a domy srovnány se zemí. Celá oblast se stala součástí vojenského výcvikového
prostoru a dlouhé desítky let sem byl vstup zakázán. Zřejmě i díky této izolovanosti se dodnes alej dochovala v celé
své kráse.Kochala jsem se divokou scenérií okolní přírody,tolik mi připomínající Šumavu.Hnízdí zde čáp černý a do-
konce orel mořský.Nikdy se mi nepovedlo ho zahlédnout,ale na stránkách CHKO Brdy se občas objeví nějaké fotky.
Naposledy to byla povedená fotka orla při lovu ryb.V letošním roce orel mořský úspěšně zahnízdil nejen v blízkosti
Padrťských rybníků, ale i na další lokalitě v CHKO Brdy a tak se můžeme radovat celkem ze čtyř nových mláďat.
V místech, která byla ještě před nedávnou dobou rozrývána dopadajícími střelami, dnes v husté trávě hnízdí na tisíce
ptáků.Stačí se posadit ... a pozorovat ... a poslouchat...a dobít energii.

13.09.2020 - Luková - kostel duchů

Přetrval mnohé válečné pohromy,požár i husitské řádění,projevy vandalství,ignorantství i lhostejnosti.Stál několikrát
na pokraji zkázy. Uvnitř chátrajícího kostela na polorozpadlých lavicích i kolem nich sedí nebo stojí 32 „duchů“.
A pohled do jejich prázdných tváří způsobí pořádné mrazení v zátylku.Kostel na první pohled není hezký.Okna
jsou vymlácená,omítka padá ze stropu,z původního interiéru zbyly jen dřevěné lavice a v rohu pohozené prázdné
rámy z obrazů.Ale atmosféra tohoto místa je vyjímečná.Zahrne vás směsice pocitů:úžas,zmar,neštěstí,smutek,
úcta,bezpráví,ale i vzpomínky na všechny ty,kteří z našeho života již odešli.A také naděje,že se snad díky těmto
sochám, podaří kostel zachránit.

28.08.2020 - Beran a Hejlák (Brdy)

Dneska jsme vyrazili opět do Brd poznat další zajímavá místa a to vrcholy Beran a Hejlák.Musela jsem jít podle
navigace,protože zde žádné turistické značení není.Býval zde ještě nedavno vojenský prostor a vstup byl zakázán.
A na Hejlák je vlastně zakázán ještě dnes - nachází se v dočasně nepřístupné zoně (pyrotechnická asanace).
Na vrch Beran vede staré kamenné schodiště.Za jeho vznikem stojí buď ředitel hořovického panství Liebus nebo
návštěva T.G.Masaryka.Nedaleko stával v 17.st. mohutný Beranův dub,podle něhož dostala hora pravděpodobně
své jméno.Když jsme vyšlapali docela strmý kopec až na vrchol,našli jsme zde strmé skály,kamenná moře,spoustu
lišejníků,kříž,krásné výhledy ale i něco z vojenské historie.Nedaleko se nachází stará vojenská pozorovatelna,odkud
bylo možné sledovat střelby na cílové ploše Jordán.Při cestě dolů jsme si udělali přestávku u studánky Beranka.
A pak jsme vyrazili na další vrchol Brd a to na Hejlák.I zde si armáda vybudovala pozorovarelnu,z níž pozorovala
střelby na dopadových plochách Jordán a Tok.Tato kamenná stavba se nachází přímo na úzkém skalním vrcholu a
docela na mě zapůsobila.Na první fotografii kříž na Beranu,na druhé bývalá vojenská pozorovatelna na Hejláku.

18.08.2020 - Březník - Pustina - Dobrá Voda (Šumava)

Dnešní šumavská tůra nás zavedla na několik krásných míst.Počasí nám přálo.První zastávkou byla Rovina - bývalá
vesnice a zájezdní hostinec.Ten po druhé světové válce nebyl,na rozdíl od zbytku vesnice,srovnán se zemí,ale sloužil
armádě v nově vzniklém vojenském újezdu.Dnes je obnoven a opět slouží veřejnosti.Více v pořadu Zmizelá Šumava:
Z Roviny jsme se vydali směrem na vrchol Březník.Pod jeho vrcholem se nachází pěkná kaple sv. Vintíře (viz foto).
Nachází se v místech,kde jako poustevník žil a v r. 1045 také zemřel sv.Vintíř.
Od kapličky jsme se po náročném výstupu dostali na Vintířovu skálu.Skalní útvar se nachází na vrcholu Březníku.Je
odtud nádherný výhled na údolí řeky Otavy,na pohraniční hory a do vnitrozemí až k Brdům.
Dalším naším cílem byla Pustina.Kdysi to byla osada se sklárnou,dvorec - knížecí hájovna připomínající zámeček.
Za první republiky se tam dělala československá politika a jezdil tam i prezident Edvard Beneš. Po válce dostal objekt
do užívání MUDr. Zdeněk Kostrouch, slavná osoba v širokém okolí, známá jako doktor na koni.Po jeho smrti už objekt
jen chátrá,zarůstá kopřivami a křovinami.Prohlédla jsem si tu spoušť.Není tu ale bezpečno.Cokoliv se může zřítit.
Bylo mi docela úzko.Nikde ani živáčka,lidská obydlí daleko a já se nacházela na tak ponurém až mystickém místě.
S hlavou plnou dojmů odcházím.Smutné,že toto místo tak fatálně chátrá.
Pustina se nakonec stala skutečnou pustinou.
Z Pustiny jsme se vydali směrem k Dobré Vodě.Šli jsme pohodlnou lesní cestou z kopce a když les skončil,otevřel
se nám krásný výhled do kráje s kostelem sv. Vintíře v popředí.Dobrá Voda, osada obklopena hlubokými šumvskými
lesy, ve které nyní žije jen několik stálých obyvatel, je starým poutním místem se studánkou údajně léčivé vody.
Obes se stala střediskem rozsáhlého vojenského výcvikového prostoru, kam byl vstup civilistům zakázaný. Obyvatel-
stvo bylo vysídleno, většina domů zničena.Pouze pár objektů, které sloužily pro účely armády, bylo částečně zacho-
váno.Bohudíky mezi dochované objekty patřil i kostel sv. Vintíře.Byl využíván jako stáj a skladiště dělostřeleckých
granátů.Z původního interiéru se mnoho nezachovalo.Nyní kostel zdobí unikátní skleněný oltář,14 skleněných plastik
křížové cesty,skleněná socha sv. Vintíře v životní velikosti a dvoutunový betlém.Mimochodem - je to jediný kostel na
světě zasvěcený tomuto světci.Když jsem stála před tím skleněným oltářem,tak jsem měla takovej dobrej pocit z
práce těch lidí tady.Co dokázali udělat z tý trosky,co tady po armádě zůstala.Smekám před nima.

16.08.2020 - Kepelské Zhůří (Šumava)

Dnešním cílem našeho putování po Šumavě se stala bývalá obec Kepelské Zhůří.Vyrazili jsme brzy ráno a díky tomu
se nám cestou  naskytl nádherný pohled na ranní mlhy při východu slunce.To se to fotilo.Pokračovali jsme pak dále
krásnou krajinou plnou meandrů řeky Křemelné až na bývalé Zhůří.Zde jsme se zastavili,rozhlédnou se a užít si ten
nádherný výhled do údolí.Jsem tu poprvé,ale už teď je mi jasné,že určitě né naposledy.Tohle místo patří k těm nej-
krásnějším na Šumavě.O pár metrů dál stojí kaplička, která připomíná zaniklou obec Zhůří. Ta měla přibližně 600 oby-
vatel, kteří zde pálili dřevěné uhlí pro sklárny a hamry v okolí.Zhůří bylo bohužel srovnáno se zemí kvůli vznikajícímu
vojenskému prostoru.Za kapličkou se nachází kříž a umrlčí prkna.Ta odkazují na zdejší dávnou tradici,kdy se v čase
zmrzlé země zesnulý uložil na prkno a pohřbil se až na jaře.Pokračovali jsme v cestě dál až k dva metry vysokému
Kříži smíření.Srdce v kříži propíchnuté pěti šípy vyjadřuje přesvědčení,že řešením problémů je smíření,vzájemná úcta
a odpuštění.Kříž smíření stojí mezi kaplí a pomníkem padlým americkým vojákům.Ti padli do léčky německých kade-
tů,kteří zde nastražili bílé prapory a ukořistěné americké džípy. Američané si měli myslet, že přijíždějí do již osvobo-
zené obce.Více v pořadu Zmizelá Šumava zde : www.televizeseznam.cz/video/zmizela-sumava/10-mrtvych-americanu
-224922 A co mě ještě na tomto místě zaujalo jsou stromy z bývalé vesnice Zhůří...javory,jasany,lípy....některé z nich
dosahují stáří více jak 250 let a obvod kmene něco k 5 metrům.Jsou zajímavým prvkem v krajině.Určují polohu zaniklé
vesnice a jsou pamětníky dob minulých.Němí svědkové jak tragicky padlých amerických vojáků,tak vyhnaných ně-
meckých obyvatel i definitivního vysídlení obyvatel v r. 1952,kdy byla  ves srovnána se zemí,aby zde vzniklo tankové
cvičiště.Kde jinde by měl stát Kříž smíření než právě zde?Ještě jednou si vychutnám ten nádherný pohled na Zhůř-
skou pláň a pak se obracím na cestu zpět.

5.08.2020 - Stará Huť,Peklo,Kochánov (Šumava)

Měla jsem pár dní dovolenou a chtěla jsem pokračovat v našem putování Šumavou.Dnešní pěší výlet nás zavedl do
krásné šumavské přírody přírodního parku Kochánov. Počátek našeho putování začal v zaniklé obci Stará Huť. Po
poválečném odsunu a v období vzniku vojenského výcvikového prostoru zaniklo na Šumavě více než sto osad, obcí
či samot.V terénu po nich zbyly jen skromné zůstatky.To je i případ bývalé obce Stará Huť.Jen álej a zbytky staré
cesty na Keply připomíná místo,kde stávala.My se ale vydali směrem na Radkov.Dříve zde stávala osada o šesti
staveních.Je odtud nádherný výhled do Pekelského údolí.Lidový název "Peklo" vystihuje zdejší drsné klimatické a
přírodní podmínky,nedostupnost a odlehlost celého údolí od civilizace.Až do 2. světové války bylo osídleno Němci,
poté vysídleno a dnes je tu pusto. Údolím protéká potok Volšovka, na kterém kdysi stály četné vodní mlýny.Výhled
do údolí je opravdu dechberoucí.Mohla bych tu zůstat a kochat se výhledem celý den.Máme ale před sebou ještě
dlouhou cestu.Dalším naším cílem jsou nejstarší umrlčí prkna (z r. 1936 a 1939),která se z mnoha původně v terénu
osazených dochovala.Dokládají velmi starý zvyk,související s drsnou šumavskou zimou.Umrlčí prkno bylo určeno
k dočasnému uložení zemřelého během tuhé zimy až do doby, kdy jej bude možno řádně pohřbít. Po pohřbu bylo
vyzdobeno lidovými symboly smrti a vztyčeno na nějakém výrazném místě v přírodě.Když jsem četla jména těch,
kterým byla prkna určena,jako bych se vracela do minulosti.Ponuré místo - kříž,dvě umrlčí prkna a kolem jen  les.
Vydáváme se dál až na Kochánov.Mapa říká,že zde bývalo sídlo nejvýznamnější královácké rychty zdejší oblasti.
Králováci prý byli poddáni pouze českému králi a těšili se různým výsadám.Za tyto výsady zajišťovali bezpečný
průchod po obchodních stezkách napřič Šumavou a obranu země proti vpádu cizích vojsk.Jdeme dál až ke Kochá-
novským bukům.Jsou to památné stromy,které se nacházejí na území bývalého Horního Kochánova.Pod buky stojí
umrlčí prkna zakladatelů zdejšího statku Jiřího a Marie Kaplanových.A je odtud nádherný výhled do okolí.Když se
dívám do mapy,tak je tady v okolí tolik zajímavých míst,která bych chtěla projít.Ale dnes už to nestíháme.Je tady
krásně.Vracíme se.Když docházíme na parkoviště u bývalé osady Malý Bor,slunce je už nad obzorem.Počkám
tedy ještě na západ slunce.Úžasný zážitek.

08.07.2020 - Chalupská slať (Šumava)

Původně jsem měla v plánu jinou trasu a to na Knížecí pláně.Počasí ale na odpoledne slibovalo velké bouřky a já mám
přímo fobii z blesků.Představa,že budu v bouřce někde na otevřených pláních,mě tedy od tohoto plánu zrazovala.Vy-
dali jsme se tedy na tůru kolem Borové Lady.Chalupská slať byl náš první cíl.Rozloha slati je 137 ha.Náleží do I. zóny
Národního parku Šumava.Nachází se zde Chalupské jezírko, největší rašelinné jezero v Česku – má rozlohu 1,3 ha.V
jezírku je několik plovoucích ostrůvků.Úžasnou podívanou umocňují blízké vrcholky hor rámující pohled na jezírko.Jsou
místa,kam se vždy ráda vracím.A toto místo bude určitě patřit mezi ně.Dalším naším cílem byla osamělá kaplička (viz
fotokoláž níže) Šindlov vzdálená cca 5 km.Dříve tu bývala větší osada.Zůstala jen kaplička a nedaleko stojící stavení.
Křížová cesta s kaplí sv. Anny jižně od Borové Lady byl poslední cíl naší dnešní cesty.Křížovou cestu tvoří 14 zděných
výklenkových kapliček stojících po obou stranách cesty vedoucí od poutní kaple svaté Anny.Cesta je na vrcholu kopce
zakončena železným křížem.A bouřka?Bouřka opravdu přišla.Ale to jsme již seděli v bezpečí auta na cestě zpět.

07.07.2020 - Plešné jezero  (Šumava)

Měla jsem pár dní dovolené a chtěla jsem je využít k tůrám po Šumavě.Na dnešní den jsem si naplánovala trasu
k Plešnému jezeru.Vzali jsme to přes Jelení vrchy kolem Schwarzenberského kanálu.Mezi Plešivcem a Jelenskou
horou spojuje kanál tunel dlouhý 389m se vstupními portály.Zaujal mě hlavně ikonický horní portál u Jeleních Vrchů,
který vypadá jako kamenná hradní brána.Kanál sloužil k plavení dřeva  od r.1793 do r. 1962.Po cca 7km jsme dorazili
k jezeru.Svůj název nese podle hory Plechý, pod kterou se nachází. Jezero v nadmořské výšce 1089 metrů vzniklo
ústupem ledovce, po kterém zbyla čtyřicetimetrová čelní moréna a působivá jezerní stěna vysoká 250 metrů.
Nádherná podívaná.Vydržela bych tady hodiny.Ale čekala nás ještě dlouhá cesta.A to jsem nevěděla,jak působivá
to cesta bude.Vedla nás přes kamenné moře,které tvoří mohutné balvany porostlé borovicí klečí.Otevírají se odtud 
výhledy,které berou dech.Pokračovali jsme dále nejdříve Jezerní stezkou a následně podél Jezerního potoka až k Ro-
senauerově kapličce.Je pojmenovaná po staviteli Schwarzenberského kanálu. Rosenauer se zde údajně modlil u sva-
tého obrázku, když ho napadl pytlák. Jako projev díkůvzdání za vyléčení se ze zranění dal postavil boží muka.A stojí
tu dodnes.Zbytek cesty na Jelení Vrchy jsme šli opět podél plavebního kanálu.V nohách více jak 15 km.

04.07.2020 - Jordán - cílová dopadová plocha (Brdy)

Jordán - unikátní bývalá dopadová plocha s bunkry.Je to jako krajina z jiného světa.Vznikl zde jedinečný eko-
systém s dominantním  vřesem, borůvkami, brusinkami,řadou druhů mechů, lišejníků, kapradin,travin a kleč.
Planina je plná torz několika vojenských objektů.Hlavní dominanta je nepřehlédnutelná – pěchotní srub Jordán
dokončený v roce 1936, kde se kromě nácviku střelby točila i slavná scéna s granátem z filmu Obecná škola.
Ze střechy pěchotního srubu se zachovalým pancéřovým zvonem, podobně jako z větší části dopadové plochy,
se otevírá dech beroucí výhled do dáli.Samotná dopadová plocha sloužila jak pro dělostřelectvo, tak i pro nácvik
leteckého bombardování..Když jsem viděla ty díry v zemi po těch střelách,hlavou mi proběhly vzpomínky na dobu
docela nedavnou.Na dobu,kdy za naší vesnicí vojáci odpalovali oné střely,které dolétaly až sem.Na dobu,kdy jsme
při vycházkách často narazili na tanky či jinou bojovou techniku.Na dobu,kdy se nám třásla okna při každém
výstřelu a vzápětí slyšely tlumené rány po dopadech.I dnes je proto potřeba neustále dávat pozor,kam se šlape.
Nachází se tu totiž množství nevybuchlé munice.Tato planina byla svědkem i několika leteckých havárií.
Kříž připomíná zřícení bojového vrtulníku Mi-24 z roku 1992,při kterém zahynula celá posádka vrtulníku.Pomníček
je zase připomínkou zřícení letounu L-159A Alca z roku 2003.Bohužel i zde pilot tragicky zahynul.Našla jsem si
internetové stránky,kde je vše zdokumentováno včetně fotografií i zvukového záznamu.Jsou zde popsané i ostatní
vojenské letecké nehody z této oblasti a musím se přiznat,že jsem vůbec netušila,že jich bylo tolik.Zajímavé čtení.
Při cestě domů jsme to vzali přes  nedaleké bývalé vojenské letiště.Rozměry letištní plochy jsou  520×60 m.
Z tohoto letiště měl opouštět vlast prezident Beneš v roce 1938 a v r.2015 se zde natáčelo několik scén filmu
Anthropoid, který pojednává  o atentátu na Reinharda Heydricha.

17.05.2020 - Valdecké jezírko (Brdy)

Valdek je gotický hrad uprostřed Brdských lesů a nedaleko od něj se nachází toto kouzelné romantické místo.
Prošli jsme si i skalní útvar Krkavčina nacházející se asi tak 200 m západně od Valdeckého jezírka.Tvoří jí několik
skalních útvarů.Šedavé skalní stěny a skalní hroty, mohutné kameny pokryté mechovým polštářem i místní porost
tvořený opravdu pestrou škálou různých druhů stromů,mokřady,kapradiny.Celé místo působí dojmem, že sem
člověk moc často nezabloudí.Přeci jen se nacházíme v bývalém vojenském prostoru.Kouzelná byla i cesta zpět
údolím Červeného potoka.Domů jsme došli tedy dost vyčerpaní.Byla to dneska štreka,kam se hrabe naše minulé
šumavské putování.Ale ta krásná místa za to stála a určitě se sem zase vrátím.Dobít pozitivní energii :-)

08.05.2020 - Jezero Laka (Šumava)

8. května je Státní svátek a již tradičně se tento den koná  výstava KCHT ve Staňkově.Letos je ale situace jiná.Díky
pandemii koronaviru jsou všechny veřejné akce zakázané.Volno jsem tedy využila k toulkám po Šumavě.Dnes jsme
se vydali k nejvýše položenému šumavskému jezeru Laka.Leží na svahu hory Plesná (Debrník),je ledovcového původu
a cesta k němu je prostě úžasná, možná jedna z nejkrásnějších na Šumavě.Alespoň já jsem to tak dneska cítila.
Asi v polovině cesty jsme se na chvilku zastavili na místě,kde stávala významná sklářská obec jménem Hůrka. Do
dnešní doby se zachovala pouze hřbitovní kaple sv. Kříže,základy kostela a část hřbitova.V kryptě kaple bylo původně
pochováno (ve skleněných rakvích) 23 členů sklářského rodu Abelů.V roce 1952 skupina podnapilých vojáků z blízské
posádky násilím vnikla do krypty, vynosili rakve ven, opřeli je o zeď a rozstříleli je. Poté se někteří z vojáků pokoušeli
s mrvými tančit.Do několika měsíců poté prý všichni tito vojáci postupně zemřeli na infekci.Více v dokumentu zde:
Bývalou obec připomínají i chráněná stromořadí 116 javorů a lip (Hůrecká alej).Až bude listí na podzim měnit barvu,
určitě se sem budu chtít vrátit a tuto nádheru vidět.Ty památné stromy mají v sobě tolik tajemna.

26.04.2020 - zaniklé obce - Přední a Zadní Záběhlá (Brdy)

Ze zaniklých brdských obcí byli poslední obyvatelé vystěhováni v roce 1952.Domy byly srovnány se zemí,ovocné
stromy však na mnoha místech zůstaly.Rok co rok vykvetou a dají tak na chvíli zapomenout na pohnutou historii.
V Brdech právě teď nelze přehlédnout květy obsypané třešně,hrušně,jabloně.Ještě i dnes jsem dobře viděla místa,
kde původně byly ovocné sady,zahrady.Ze Záběhlé nezůstalo na první pohled nic,kromě rybníčku a starých ovocných
stromů.Při podrobnějším zkoumání lze však najít mnoho zajímavých artefaktů - staré studny,sklepy,základy budov.
Občas se narazí dokonce ještě i na původní drobné předměty všedního užití.V místech,která byla ještě před nedávnou
dobou rozrývána dopadajícími střelami,dnes v husté trávě hnízdí na tisíce ptáků.Toto místo má svoji neopakovatelnou
atmosféru.A proto se sem tak ráda vracím.

Dub dvoják v bývalé Záběhlé.Díky své vyjímečnosti patří mezi chráněné stromy.Obvod kmene 726cm,výška 16m.

Více jak 350 let shlíží na okolní krajinu.Pamatuje založení vesnice i její likvidaci.Stal se symbolem Brd.
 

12.04.2020 - Tok (Brdy)

Tok (865 m) nejvyšší vrchol Brd a zároveň Středočeského kraje.Nachází se daleko od hranic CHKO Brdy a tedy
daleko od parkovišť a obcí.Čekalo mě tedy více než třísetmetrové stoupání a minimálně patnáctikilometrový okruh.
Vrchol hory je plochý a bývala zde cílová dopadová plocha vojenské střelnice.Vstup do prostoru cílové plochy je pro
možný výskyt nevybuchlé munice nebezpečný a je zakázán.Okolní plochy neprošly pyrotechnickou asanací.
Drsné klimatické podmínky zde daly po odlesnění vzniknout krajině, připomínající severskou tundru. Z rozsáhlých
vřesovišť se nabízejí fantastické výhledy do celých Čech až daleko k pohraničním horám.Tady žádná turistická
zařízení nenajdete - jen krásnou,pustou krajinu.

09.02.2020 - Čertovo vřeteno - Kobylí hlava - Hengst  (Brdy)

Včera jsme šli za Železnou pannou,dnes jsem zvolila trasu na další z vrcholů Brd - Kobylí hlavu.Naplánovala jsem po
cestě několik zajímavých zastávek,aby se nám do toho kopce lépe šlapalo.První zastávkou byl skalní útvar Čertovo
vřeteno.Nikdy jsem tu nebyla,musela jsem tedy více sledovat okolí a občas nahlédnout do mapy,protože leží trochu
stranou od značené turistické trasy a je pečlivě ukrytý v lese. Podle pověsti se zde objevuje sám ďábel, který tady s
oblibou rejdí. Snad proto jsou ty skály tak pěkně skryté. Kdo o nich neví, sotva by si všiml.Vracíme se zpět na cestu
a pokračujeme po ní dál až k rozcestí Roubenka.Roubenka tady opravdu stojí (viz fotokoláž níže).Je to bývalá lovecká
chata.Kousek od chaty je studánka U roubenky.Má vydatný pramen a chuťově je vynikající.Nedaleko stojí litinový kříž
s tabulkou Josef Milec 1896.Prý zde zahynul jako zaměstnanec arcibiskupského velkostatku při střetu s pytláky.Od
Roubenky stoupáme dále až na vrchol Kobylí hlava (757m) a k tvrzišti Hengst.Oválný pahorek lemovaný příkopem
a valem připomíná místo, kde stával středověký hrádek. Jeho stáří, historie i funkce jsou nejasné.Snad tu byla strážní
tvrz, která od severu chránila příjezd na hrad na Třemšíně. Jsou to však domněnky, možná i podpořené pověstí, podle
které byly tyto dvě stavby spojené tajnou chodbou. Další prý úniková chodba končila kdesi pod Čertovým vřetenem.
Možná jsou to jen pověsti,možná je na nich něco pravdy,pravdou ale je,že dodávají tomuto místu trochu toho tajemna.
A o tom to je :-)

08.02.2020 - Železná panna (Brdy)

Dle místního názvu Železná panna je vlastně litinová socha Panny Marie v životní velikosti.Vznik této brdské  památky
je připomínkou toho, že zde 8. října roku 1880 na přímluvu Panny Marie šťastně vyvázl majitel panství hrabě Pálffy,
který byl postřelen pytláky a zachráněn.Dnes se kolem sochy rozprostírá vzrostlý les, nebylo tomu ale tak vždy.
V roce 1954 se zde přehnala vichřice, která okolní les prakticky zdevastovala. Všude byly vyvrácené a polámané
stromy.Výklenek se sochou však zůstal nepoškozen.Už několikrát jsem se chtěla na tuto Železnou pannu jít podívat,
ale vždy při mých toulkách v této oblasti mi na ní už nějak nezbyl čas.A tak jsem si dneska na ní ten čas udělala.
Stála tam tak osamocená v hlubokém lese a působila na mě až mysteriozním dojmem.Jako by sem ani nepatřila.
Za celou tu cestu k ní a pak zpět jsme cestou nikoho nepotkali.To se mi už hodně dlouho nestalo.Jen Aty s Terkou
občas zavětřili nějakou srnku schovanou v houští.Několik Svatých obrázků na stromech,které jsme cestou minuli,
bylo připomínkou toho,že tato cesta vede za Železnou pannou.

01.02.2020 - Třemšín (Brdy)

Na Třemšíně jsem byla už několikrát.Na jeho vrchol ale vede několik cest a každá z nich nabízí spoustu zajímavých
míst.Dnes se naším prvním cílem na cestě na vrchol stal zámek Roželov.Byl postaven r. 1852 jako fořtovna.V letech
1899 - 1916 sloužil pražskému arcibiskupství jako letní sídlo arcibiskupa.Stojí opuštěný na samotě u lesa a chátrá.
Ještě než jsme došli k zámku jsme po cestě objevili docela nečekaně Obraz P. Marie Klatovské,který zde umístili
klatovští řezníci poté, co se uprostřed lesů ubránili lupičům.Další naší zastávkou byla Partyzánská studánka.Jelikož
se nachází v blízkosti partyzánských zemljanek a též provedením z hrubě naskládaných kamenů lze usuzovat,že ji
vytvořili zdejší partyzáni pro svoji potřebu.A jeden partyzánský kryt schovaný v terénu nedaleko jsme si i prohlédli.
Zajímavým místem jsou i tři dřevěné kříže.V. Smolová ve svém průvodci Brdy popisuje dva dřevěné kříže z roku 1928.
Správně by tam prý měl stát jen jeden kříž,ale když ten starý dosluhoval,byl nahrazen novým,ale z piety k onomu
místu,nebyl starý kříz odstraněn.Dne 16. října 1928 zde byl nalezen zastřelený hajný.A taky se povídá,že by mohlo
jít o kříže věnované Konigsmarkům,kteří se v blízké hájovně bránili gestapu.Tak nevím.A možná že právě nejasný
původ těchto křížů přidává tomuto místu na tajemnosti.Pokračujeme ve stoupání.Těsně pod vrcholem ještě mineme
velkou kamennou studnu.Jsme v cíli naší cesty.S výškou 827 m je to nejvyšší bod jižních Brd.Výhledy jsou odtud
daleké,místo na hrad tu skutečně bylo ideální.V 10.st. zde stála dvě opevněná hradiště.Kolem r. 1200 tu byl založen
gotický hrad.Dnes jsme tu hledali jen zbytky toho,co po něm zůstalo.V minulosti se Třemšín stal cílem velkých ná-
rodních poutí.Ale i ty zavál čas.Škoda.Dnes je tu přístřešek pro turisty a ohniště.O kousek dál kaplička Proměnění
Pána Krista.Byla postavena r. 1771 údajně nad zasypanou studnou na někdejším předhradí.Po krátkém odpočinku
vyrážíme zpět dolů.Vracíme se ale jinou cestou.Chci se podívat ještě na Třemšínskou boudu.Ta byla původně posta-
vena zřejmě jako kaple,později upravená jako útulna a byl jí vestavěn komín.Následně byla opět opravena do původní
historické podoby.U třemšínské boudy stojí Gangloffův kříž - stylizované zkřížené bukové větve svázané provazem.
Dal ho pod vrchem Třemšín r. 1870 postavit na památku svého působení knížecí arcibiskupský lesmistr K.Gangloff.
A to byla poslední zastávka našeho dnešního putování po Třemšíně.Viděli jsme zde tolik zajímavých míst a ještě
je dost těch,které na naše objevování čekají.Určitě se sem co nejdříve vypravíme znova.Třeba za Železnou pannou :-)

01.01.2020 - Třítrubecká vyhlídka (Brdy)

Jak lépe začít nový rok než pořádnou novoroční tůrou?Počasí bylo přímo ideální a tak jsme vyrazili hned ráno.
A protože nejspíš všichni po silvestrovských oslavách ještě spali,nikoho jsme celou cestu až na vrchol vyhlídky
nepotkali.Název dostala podle loveckého zámečku Tři trubky,který se nachází nedaleko.Třítrubeckou vyhlídku tvoří
veliké kamenné moře. Kameny posetý svah bez dřevin pak poskytuje nádherný výhled na zalesněné kopce v okolí.
Zajímavá je i pěšinka lesem k vrcholu.Stromy zde trpí drsnými podmínkami a tvoří jiný typ divočiny plné zvláštních
tvarů,mechů a lišejníků.Tajuplné místo.
Před návratem domů jsme si zašli ještě na nedalekou Skládanou skálu.Opravdu vypadala,jak kdyby jí někdo
seskládal z velkých kamenných bloků.