31.12.2021 - Moricka (Brdy)

Konec prosince a venku jako zjara.Polojasno a 15 st. nad nulou.Nejteplejší Silvestr za dlouhá léta.Padaly i stoleté
rekordy.Jen vánoční strom s jesličkami před kapličkou v Chyníně,odkud jsme vyráželi,připomínal atmosféru svátků
konce roku.Naším dnešním cílem byla chata s krásným jménem Moricka.Byla postavena v 60. letech 19. století a
řadí se tak mezi starší brdské boudy.Sloužila lesnímu personálu nejen jako úkryt před nepohodou, ale také při boji
proti pytlákům.Lesní bouda se nachází přibližně v půlce cesty mezi známým Třemšínem a méně známým vrchem
Nad Maráskem.I když byl dnes Silvestr,nepotkali jsme tady nikoho.Vedle chaty jsme objevili malý pomníček,vzpo-
mínka na V.Sladkého,který zde tragicky zahynul.Po krátké přestávce jsme se vydali dál.
Naším dalším zastavením byl rybníček nedaleko Moricky,pěkně schovaný v hlubokých lesích.Romantické místo.
Zpět do Chynína jsme se vraceli podle mapy po neznačené lesní cestě.Mezi stromy v lese jsme objevili další křížek.
Je na něm fotografie mladíka a nápis:"Zde tragicky zahynul Jaroslav Šourek z Voltuše 13.2.59."Více informací jsem
ale o něm nikde nenašla.Naše lesní cesta,po které jsme šli,najednou skončila.Dále pokračoval jen kamenný val a
na jeho začátku stál hraniční kámen.Nejspíše jsme se nacházeli u historických hranic spálenopoříčského a rožmitál-
ského panství.Vracet jsem se nechtěla,tak jsme pokračovali dál podél těch valů.Byla to docela krkolomná cesta hlu-
bokým lesem plná starých vývratů.A ještě nás čekalo jedno zastavení u kříže.A ani o tomto kříži jsem nenašla více
informací.Je na něm letopočet 1885.Stojí v krajině osamoceně na vyvýšeném místě a je od něj překrásný výhled do
okolí.Sedla jsem si pod něj na lavičku,dívala se do kraje a tak trochu bilancovala končící rok 2021.Poznamenala jej
pandemie koronaviru.Hlavně nás zdravotníky.A byla to příroda,kam jsem chodila dobít energii.Sednout si,zavřít oči,
nemyslet na nic a jen poslouchat přírodu.Není lepší místo k rozjímání.Poznala jsem tolik nových krásných míst.A ty
nádherné zážitky při zdolávání brdských či šummavských vrcholů.Jsou to prostě zážitky,které mě už nikdy neopustí.
Díky za ně.
 

29.10.2021 - Alej na Záběhlé (Brdy)

Kdy jindy se zajít podívat  na nejvýznamnější památné stromořadí CHKO Brdy než na podzim.Alej je spjatá s historií
bývalých brdských obcí Přední Záběhlá a Padrť, které spojovala.Alej je tak živým pamětníkem jejich rozmachu, ale i
pozdějšího zániku.Celá oblast se stala součástí vojenského výcvikového prostoru a nejprve za války a podruhé v roce
1952 byli obyvatelé ze svých domovů vyhnáni a domy srovnány se zemí.Stromy tu ale zůstaly a staly se připomínkou
dřívějších časů.Těch připomínek dob minulých můžeme vidět více.Stačí se jen dívat.Ovocný strom,okrasný keř,roz-
kvetlé květiny,vysázené dříve v zahrádkách...starý sklípek...studna...střepy z nádobí či památný strom.Vyprávějí nám
o lidech,co tady žili.Dnes,po mnoha desítkách let zákazu vstupu,je alej jako součást CHKO Brdy opět přístupná.Je
mimořádně významná svým stářím a zachovalostí, je významnou krajinnou dominantou.Jsou zde stromy starší 200
let ...ztepilé kleny...mohutné mléče...jasany...duby...a v tom podzimním vybarvení ...ty barvy...ta energie...úžasný.

28.10.2021 - Říp

Jak lépe oslavit Den české státnosti než výpravou na jeden ze sympolů české státnostri - bájnou horu Říp.K tomuto
posvátnému místu se vztahuje pověst o příchodu a usídlení prvních Slovanů vedených praotcem Čechem.Vyrazili jsme
z obce Rovné brzy ráno.Byla taková mlha,že jsem viděla jen metr před sebe.Čím výš jsme ale stoupali,tím více se ob-
jevovalo slunce.A když jsme vystoupali až na vrchol,naskytl se nám nádherný pohled na mlhou zahalenou románskou
Rotundu zasvěcenou patronu Přemyslovců sv. Jiří a patronu české země sv. Vojtěchovi.Patří k nejstarším dochovaným
románským stavbám v ČR.Vznikla pravděpodobně kolem r. 1039.Zpět jsme se vydali po pěšince za rotundou směrem
k Roudnické vyhlídce,chvíli poseděli na skalách a pak se vydali dolů po neznačené a pěkně nebezpečné stezce.Aty s
Terkou se dostali dolů v pohodě,ale já chvilkama lezla dolů i po čtyřech.
Oběd jsme si dali v nedalekých Velvarech a pak si prošli toto krásné historické město.Důvodem naší zastávky zde ale
bylo něco jiného.Vypravili jsme se podívat na nedaleký menhir u Kamenného mostu.Záhadný vztyčený kámen v polích
označovaný jako menhir je různými odborníky považován za pravěký či středověký smírčí či náhrobní kámen,jiní jej po-
važují za památku z doby keltské.V r. 1896 místní sedlák při pracích na poli narazil v těsné blízkosti kamene na dvě
lidské kostry.Možná je to opravdu smírčí kámen či provizorní náhrobek někoho,kdo nemohl být pohřben na hřbitově.
V každém případě je to krásné místo s hezkým výhledem.A při tom dnešním nádherném západu slunce mi dodalo
tolik pozitivní energie.A kámen - ten si své tajemství asi podrží navždy.

22.10.2021 - Kočka (Brdy)

Když jsme v létě vystoupali v Brdech na Paterák a hledali Gregorův kříž,z mnoha míst se nám naskytl krásný výhled
na vrch Kočka.Už tehdy jsem si slíbila,že se na něj určitě vypravíme.A dnes v práci volno,tak co doma.Vyrážíme
z parkoviště v Nepomuku a jdeme směrem k  zaniklé vsi Přední Záběhlá.Cestou postupně míjíme dva pomníčky.
Při našich toulkách se s nimi často setkáváme.V Brdech bylo rozsáhlé partizánské hnutí,vždyť zdejší členitý zales-
něný terén byl pro to přímo ideální.Více info lze získat zde: www.brdy.org/content/view/190/30/
Jdeme dál kolem Červeného lomu.Svítí na něj slunce a hned je mi jasné,proč se tak jmenuje.Díky vysokému obsahu
železa má kámen z tohoto lomu až temně červenou barvu.Nedaleko od lomu v lese nečekaně nalézám staré důlní dílo
a to zasypanou štolu cechu Sv. Trojice,o něco níže pak Dědičnou štolu, s vytékají vodou z bývalého důlního díla.Na
mapách jsem nic takového nenašla a proto mě nález překvapil.Na webujsem si dohledala,že zde obyvatelé Záběhlé
v minulosti těžili železnou rudu.Pod zasypanou štolou jsem si ještě všimla nápadně umělého vodního toku.Jedná se
o historickou vodní stavbu cca 2 km dlouhou tzv. Gangloffův náhod.Jejím účelem bylo zamezit odtoku vod z Rožmitál-
ského panství do Zbirožského.Voda byla potřeba pro hutě a hamry.Vrch Kočka se tyčí nad Padrťskými pláněmi. Né
vždy bylo toto místo opuštěnou travnatou plání.V minulosti bylo plné života.Stávaly zde vesnice Padrť a Záběhlá.
Pláně necháváme za sebou a stoupáme na vrch Kočka.Když dorážíme na rozcestí pod Kočkou,jsem úplně v šoku.
Kůrovcová těžba změnila krajinu k nepoznání.Všude jenom holina a pařezy.Zato ale mám výhledy,které bych neměla,
kdyby tu stál les - na Březový vrch,Paterák,Prahu...Krásný je i pohled ze samotného vrcholu Kočky a to do padrťské-
ho údolí.Vrch je dobře známý i mezi paleontology.Právě odsud totiž pochází nejstarší sladkovodní fosilie na světě.Žila
zde cca před 550 miliony lety.Nepředstavitelné ........
Cestu zpět volím jinudy.Musím využít těch výhledů,které se mi díky těžbě nabízejí.A taky se chci zajít podívat na dub
dvoják na bývalé Záběhlé.A dělám dobře.Symbol Brd v  podzimním vybarvení vypadá nádherně.

03.10.2021 - Lukášovy vodopády (Šumava)

Jedním z krásných míst Šumavy je bezesporu i poutní místo Křížkov a nedaleko něj Lukášovy vodopády,.Neměla
jsem ani tušení,jak krásně je tu.A ten klid.Byla krásná slunečná  neděle a my jsme za celý den nepotkali jediného
turistu.Jaký rozdíl oproti jiným přelidněným turistickým cílům.Poutní místo Křížkov bylo znovu obnoveno v roce 2007.
Na tomto místě původně stála menší kaple z let 1730-31,zbouraná v r. 1958.Zachovalo se tak obvodové zdivo do výšky
zhruba dvou metrů,část kamenné podlahy, žulové zárubně vchodových dveří a kamenná deska se znakem erbu Krako-
vských z Kolovrat s letopočtem 1731.Byl zde vztyčen dřevěný šest metrů vysoký kříž.Ale co mě zde nejvíce uchvátilo,
byl malebný výhled do úhlavského údolí.
Lukášovy vodopády byly naším dalším cílem.Vytvářejí nádherné kaskády na bezejmenném potoce, který se nedaleko
Hamrů vlévá do Úhlavy.Mají výšku kolem čtyř metrů a jsou velmi působivé.
Kaple Nejsvětější Trojice  - Knížecí Dvůr.Je odtud krásný výhled na horský hřbet Královský hvozd nad údolím Úhlavy.
A na druhé straně lze dohlédnout až na vodní nádrž Nýrsko.Sice jsme kapličku neměli při cestě,ale zahlédla jsem jí
při sestupu do údolí a ta zacházka sem už kvůli tomu výhledu určitě stála za to.
Co jsme ale měli při cestě a nešlo přehlédnout byla technická památka bývalá tzv. Petzoldtova továrna (Gustavsthal).
Podnik založil v letech 1882-84 J.O. Petzoldt jako brusírnu bílé dřevoviny.Tři dlouhé kanály přiváděly vodu z Úhlavy do
tří turbín, které vyráběly elektřinu pro celý podnik a okolí.Více info zde:
Bohužel nadále dochází k trvalé devastaci objektu.Při jeho prohlídce jsem nenašla odvahu jít dovnitř.Hrozilo,že se buď
někam propadneme,nebo se nám něco zřítí na hlavu.Minulost je tady zakletá v čase.Neměla jsem dobrý pocit.Necítila
sem se tady dobře.Působila tady na mě jen negativní energie.

02.10.2021 - Paště (Šumava)

Dnes jsme vyrazili hooodně brzy ráno.Chtěla jsem stihnout východ slunce a pak nás čekala docela dlouhá štreka.
Brzké vstávání se vyplatilo,východ slunce u Hartmanic byl úžasný.Nebe doslova hořelo.Bylo to až neskutečné.
Na tůru jsme vyrazili z Rejštejna.Šli jsme krásným Údolím Otavy.V místech,kde se vlévá Rýžovní potok do Otavy,jsme
narazili na ruiny zaniklé staré osady Myší domky.Krásný a roztomilý název.Své jméno dostala podle malých domků
místních dřevařů.Pod silnicí u řeky mezi stromy jsme objevili zdi starého mlýna,zarostlé křovím a kopřivami.Na čelní
zdi ještě zřetelný výklenek pro sošku světce.Smutné svědectví minulosti.Přešli jsme Paštěcký most a z údolí Otavy
vystoupali do míst,kde dříve stála typická šumavská osada s rozptýlenými dvory a domky Přední Paště.Na ně volně
navazovaly Prostřední Paště.Místa,která byla kdysi plná života,jsou dnes opuštěná a zpustlá.Jen němí svědkové dob
minulých v podobě památných starých stromů,sakrálních staveb,křížků i starých cest jsou to jediné,co zůstalo.
Pokračovali jsme v cestě dál do bývalých Zadních Paští,jimž dominovaly dva ohromné statky (dnes ruiny).Na příkrých
stráních se rozprostíraly louky,pastviny a pole.Ke statku patřila i kaplička sv.Martina.Je vklíněná mezi dvěma lipkami
a stranou stojí křížek.Stával tam už v minulosti místo kaple a podle něj se nazývalo pole nad cestou "křížové pole".
Je to krásná divoká Šumava s úžasnými výhledy ... a nikde nikdo jen my a ona.Za celý den jsme nikoho nepotkali.
Cestou zpět jsme se zašli podívat ještě na jedno místo a tím byly bývalé štoly,které patřily k dolu sv. Panny Doroty.
Zlato se zde těžilo od 14. století. Do dnešních dob se dochovaly zbytky štol a dvě obnovené hornické kaple,u kterých
se horníci modli,než sestoupili do hlubin.

01.10.2021 - Svaroh (Šumava)

Na Svaroh jsme v mapě koukali již dávno, jen realizace z různých důvodů trochu pokulhávala. Jednou z příčin je i to, že tato šumavská hora je přístupná pouze z německé strany. Nyní nastaly ty správné okolnosti a tak vyrážíme za novým cílem. Autem přejíždíme hranice v Železné Rudě a pokračujeme až na parkoviště pod Svarohem.

Více zde: https://kamzik2.webnode.cz/news/svaroh/
O výstupu na horu Svaroh jsem přemýšlela již dříve,ale bránila mi v tom nedostupnost z české strany Šumavy,kde se
rozkládá oblast Královského hvozdu.Z důvodů chráněného území neexistuje na hraniční hřeben oficiální přístup.Zna-
čené turistické stezky vedou jen ze strany bavorské.Proto jsme vyrazili za novým cílem již o den dříve a ubytovali se
Na Slučím tahu.Druhý den brzy ráno přejeli hranice a pokračovali až na parkoviště pod Svarohem.Odtud nás čekal
sice krátký,ale docela náročný výstup,než jsme stanuli u skalky s hraničním mezníkem č.30.Pokračovali jsme dále
po státní hranici.Vstup do české části Šumavy odtud není možný.
Na Svaroh jsme v mapě koukali již dávno, jen realizace z různých důvodů trochu pokulhávala. Jednou z příčin je i to, že tato šumavská hora je přístupná pouze z německé strany. Nyní nastaly ty správné okolnosti a tak vyrážíme za novým cílem. Autem přejíždíme hranice v Železné Rudě a pokračujeme až na parkoviště pod Svarohem

Více zde: https://kamzik2.webnode.cz/news/svaroh/
Na Svaroh jsme v mapě koukali již dávno, jen realizace z různých důvodů trochu pokulhávala. Jednou z příčin je i to, že tato šumavská hora je přístupná pouze z německé strany. Nyní nastaly ty správné okolnosti a tak vyrážíme za novým cílem. Autem přejíždíme hranice v Železné Rudě a pokračujeme až na parkoviště pod Svarohem

Více zde: https://kamzik2.webnode.cz/news/svaroh/
Na Svaroh jsme v mapě koukali již dávno, jen realizace z různých důvodů trochu pokulhávala. Jednou z příčin je i to, že tato šumavská hora je přístupná pouze z německé strany. Nyní nastaly ty správné okolnosti a tak vyrážíme za novým cílem. Autem přejíždíme hranice v Železné Rudě a pokračujeme až na parkoviště pod Svarohem

Více zde: https://kamzik2.webnode.cz/news/sv
Romantickou opuštěnou krajinu dotváří zbytky základů Juránkovy chaty.Její existenci už připomínají jen zarostlé ruiny.
Pokračujeme dál po kamenném hraničním chodníku až k vrcholové skále.Výškou 1333 m je nejvyšším bodem vrcholu
Svarohu.Krom dech beroucích výhledů do okolní panenské krajiny je také krásný rozhled hřeben Pancíř - Můstek –
Prenet, na údolí Úhlavy, Nýrskou přehradu či na Malý a Velký Ostrý.
Přecházíme na bavorskou stranu hranice,kde se nachází také vrcholová skalka s malým železným křížem, označo-
vaná jako Bavorský vrchol - Zwercheck.Naskýtá se z ní impozantní rozhled směrem na jihovýchod na kamenná moře
Jezerní hory, Velký Javor, Falkenstein i vzdálenější Roklan a Luzný.
Úchvatný je i široký rozhled na jihozápad do údolí Weißer Regen z nedalekého posezení s několika lavicemi uspořá-
danými v řadách jako v kině,proto má název „Naturkino.“ Využili jsme ho k odpočinku.Bylo tu tak krásně,že bych tu
dokázala sedět hodiny.Čekala nás ale ještě cesta dolů.Vzali jsme to delší trasou po úbočí Svarohu,odkud se nám
otevíraly nádherné výhledy.Na fotografii níže dvě charakteristické špičky Velkého a Malého Ostrého.

25.09.2021 - Hochstein,Třístoličník,Trojmezná,Plechý (Šumava)

Na dnešní den jsem nám naplánovala pořádnou štreku šumavským horským pohraničím.Vyrazili jsme s Atym brzy
ráno.Terku jsme nechali doma - nezvládla by to.Byla mlha a nebylo vidět na krok.Naším prvním cílem byl Hochstein
(1333m).Šli jsme z Bavorské strany Šumavy.A čím výše jsme stoupali,tím více mlha ztrácela svoji sílu.Bylo krásné
pozorovat první paprsky slunečního světla prodírající se mlhou.
Výstup na vrchol byl sice náročný,ale ty výhledy cestou do zamlženého údolí za to stály.Než jsme vystoupali k dře-
věnému vrcholovému kříži,zastavili jsme se na chvíli u kaple,zasvěcené biskupu J.N.Neumannovi.Je postavena na
krásném místě pod skalním útvarem a s nádherným výhledem do okolí.Ještě krásnější kruhový výhled na šumavské
hřebeny,sedla,údolí a svahy v hluboké proláklině pod námi nám nabídl vrchol Hochsteinu.Nádherné místo.
Dalším naším cílem byl nedaleký Třístoličník.Jeho název je odvozen od tří žulových skalních věží na vrcholu.Podle
pověsti se na třech kamenných stolicích scházeli panovníci okolních zemí - z Čech,Bavorska a Rakouska.Vysoký
hřeben (1341m) byl další zastávkou na naší cestě šumavským horským pohraničím.Na fotce níže je v popředí,za ním
Třístoličník a úplně vzadu Hochstein.
Sestupujeme z vrcholu abychom vzápětí zase vystoupali na další šumavský vrchol a to Trojmeznou (1362m).Je zde
několik skalek.Na jedné z nich jsme se usadili na krátký odpočinek.Krásné ale i smutné výhledy do okolí.
Trojmezí je horské sedlo na nejvyšším hřebenu české a rakouské části Šumavy.Protínají se zde státní hranice Česka,
Německa a Rakouska.Vzniklo za panování Marie Terezie ve 2.pol.18.století. Až do roku 1765 se trojmezí Čech,Paso-
vska a Rakous nacházelo na Třístoličníku.Odtud nás čekalo další stoupání na vrchol Nad rakouskou loukou (1373m)
a následný sestup do sedla Rakouská louka.Louka tady opravdu je s porostem horské trávy,která se v tomto období
krásně zbarvila do měděných až červených odstínů.Nádhera.No a protože naše dnešní tůra vedla pořád z kopce do
kopce,z hory na horu,tak opět stoupáme a to tentokráte na Plechý.1378 m vysoká hora na česko-rakouské hranici
je nejvyšším vrcholem české i rakouské části Šumavy.Severní svah tvoří skalní stěna ledovcového karu Plešného je-
zera.Stěna je velmi strmá a dosahuje výšky 211 m.Mým dnešním cílem měl být Plechý a pak návrat zpět.Ale pak
jsem si řekla,že když už jsem tady,zajdu se ještě podívat k Stifterově památníku,který v obtížně přístupném srázu
nad jezerem,postavili v r.1877 šumavští kameníci.Má tvar 14.5 metrů vysokého obelisku.Cesta po turistické stezce
dolů k vyhlídce byla docela krkolomná.Severní svahy Plechého jsou součástí Trojmezenského pralesa a taky to tam
tak vypadá.Pěkná divočina.
Cestu zpět jsem zvolila po německé straně Šumavy po značené cestě.To jsem ovšem netušila,co nás čeká.Cesta ve-
dla po úbočí hor,takže jsme museli překonat několik kamenných moří - viz foto níže.Doslova jsem místy lezla po čty-
řech a modlila se,aby mi někde neuvízla noha nebo se kámen,na který jsem došlapovala,nevyklal.Navíc jsem musela
místy přenášet i Atyho.Výhled byl ale z těchto míst parádní a zážitek z cesty neuvěřitelný.
Cesta končila pod Třístoličníkem,kde jsem se svalila na lavičku,abych nabrala sílu na zbývající zpáteční cestu.I Aty
toho měl plný zuby.Slunce už bylo nízko nad obzorem.Což takhle počkat na západ slunce?Vystoupali jsme opět
na Hochstein a pozorovali nádherný západ slunce.Sestup dolů v tý tmě byl docela náročný.Ale měla jsem baterku
a za ten zážitek tam nahoře to stálo.Krásný den to dneska byl.Více takových.

28.08.2021 - Cazov,Mlaka,Kamenná Hlava,České Žleby (Šumava)

Naše dnešní putování Šumavou jsme opět započali ve Strážném.Tentokráte jsme se vydali na opačnou stranu než
včera,kolem Obecního vrchu k říčce Řasnici,která v jednom úseku tvoří hranici s Německem.Na tomto místě se na-
chází dvě mohutné železné lávky.Zde vstoupila v r. 1945 do Čech americká armáda.Provizorní ženijní most zůstal
dodnes na stejném místě a tvoří státní hranici.Je zde i starý hraniční kámen.Je to pěkné místo,ale dostat se sem
nebylo vůbec jednoduché.Cesta je už dávno zarostlá,všude okolo el. ohradník a kam oko dohlédlo pasoucí se do-
bytek.A taky cedule,že vstup na vlastní nebezpečí,protože jsou ve stádu býci.A já s sebou dva psy.No riskla jsem
to,ale stresová situace to pro mě tedy byla.
Pokračovali jsme v cestě dál až k místu zaniklé osady Cazov.Když vyrostla podél státní hranice "Železná opona",byli
osadníci vystěhováni a vesnice včetně kaple rozbořena a vypálena.A nám dnes bývalou osadu připomínaly jen základy
domů,kamenné zídky a ovocné stromy.Místo pro žití zde ale muselo být krásné.Horské louky a pastviny nad údolím
řeky Řasnice s nádhernými výhledy do krajiny jsou prostě nezapomenutelné.
Šli jsme podél Mechového potoka,který v těchto místech tvoří česko-bavorskou hranici,až k další zaniklé osadě Mla-
ka.Cestou jsme minuli malý pomníček.Připomíná místo,kde byl r.1950 smrtelně zraněn B. Hasil,když se se svým
bratrem Josefem,přezdívaným Král Šumavy,pokusil přejít do Německa.Osada Mlaka ležela na křižovatce cest Strážný
- Nové Údolí a České Žleby.Krom kamenných snosů,oddělujících pozemky a několika ovocných sadů z ní nezbylo vů-
bec nic.My jsme už dál nepokračovali směrem k Novému Údolí,ale vydali se vzhůru na Kamennou hlavu.Celou cestu
do toho strmého kopce jsem se musela ohlížet zpět.Krásná krajina,nádherné výhledy a obrovské balvany,které daly
této lokalitě i název.Kamenná hlava je další zaniklá šumavská osada.Dnes je na místě kromě zarostlých základů do-
mů pamětní deska,umístěná na jednom z balvanů.Opodál jsme narazili na další pomníček.Tentokrát je to pomník za-
střeleným pohraničníkům.Došli jsme až do Českých Žlebů.Soumaři putující po Zlaté stezce měli první občerstvovací
stanici v Čechách právě zde.České Žleby od toho získaly i svoje pojmenování.Dřevěnými rourami či "žleby" zde byla
svedena voda do koryt sloužících k napájení koní.V r. 1946 byl proveden odsun obyvatelstva a o 20 let později vyho-
zen do povětří i zdejší kostel.V rozvalinách bývalé vesnice byl po 70 letech nalezen odlitek Ježiše Krista.I přesto,že
chybí původní kříž s podstavcem a ruka Krista je ulomená,je umístěn v zachovalém sklepním výklenku původního sta-
vení jako vzpomínka a možná i memento dob minulých.
Z Č.Žlebů jsme to vzali po silnici směrem na Strážný.Po cestě jsme minuli ještě jednu zaniklou ves a to Radvanovice.
Jen původní kříž připomíná místa,kde dříve stávala stavení.Opustili jsme silnici a zašli se podívat na bývalou vodní ná-
drž Strážný na řece Řasnici.Jde o nejstarší sypanou hráz z 15.-16.st. ve střední Evropě.V r. 1587 došlo k protržení
hráze a přehrada již nebyla nikdy obnovena.Dnes se zde nachází rozlehlé údolní rašeliniště Stráženská slať.Jde o
významnou přírodní lokalitu,která patří k nejpřísněji chráněným lokalitám v rámci I.zony NP Šumava.A z bývalé hráze
je krásně přehledná.Seděla jsem tam dlouho a nerušeně obdivovala přírodu kolem.Ani dnes jsme nepotkali jediného
turistu a že jsme toho hodně prošli.Vrátili jsme se zpět do Strážného.Ještě nás čekala cesta domů.Na shledanou
Šumavo.                                                         Foto níže: výhled směrem na Strážný od zaniklé obce Radvanovice.

27.08.2021 - Žďárecké jezírko (Šumava)

Po včerejším náročném výstupu na Luzný jsem dnes měla naplánovanou menší odpočinkovou trasu ke Žďáreckému
jezírku.No nakonec z toho bylo více jak 25 km překrásnou krajinou.Vůbec jsem netušila,že kolem Strážného,kde
jsme byli ubytovaní, je tak nádherná krajina a že je zde tolik zajímavých míst.Za celý den jsme nenarazili (šla jsem
opět sTerkou a Atym) na jediného turistu.Ještě než jsme se vydali k jezírku jsme se zašli podívat na kapli Panny
Marie Královny na hoře Steinberg.Nachází se nad Strážným, je z r. 1834 a je od ní krásný výhled do kraje.Musí být
odtud nádherný pohled na východ slunce.Sešli jsme dolů z kopce a Jelení stezkou podél říčky Častá jsme vyrazili
ke Žďáreckému jezírku.V jednom cca 2km úseku jsme procházeli 1.zonou NP.Vodní tok zde vytváří přirozené mean-
dry,na které navazují mokřady s lužním porostem.Kouzelné místo.Došli jsme k jezírku.Sloužilo jako záchytná nádrž
vody pro splavování dřeva.To však na kouzlu jezírku vůbec neubírá.Dnes zde byl takový klid,jen několik kachen dová-
dělo ve vodě.Alespoň Terka s Atym měli co pozorovat a já mohla v klidu odpočívat.Všimla jsem si několika ohloda-
ných kmenů - práce bobrů.Našli si cestu i sem.Hned vedle jezírka vedla "signální stěna" Železné opony.Naštěstí je
to již minulost.A díky tomu si můžu vychutnat krásy této krajiny.
V době "Železné opony" se stalo pohraničí neprostupnou oblastí.Desítky osad přestaly existovat.A tak jsem se na
zpáteční cestě rozhodla podívat na některá z těchto zaniklých míst.Šli jsme podle mapy po neznačené cestě.Hranice
s Bavorskem jsme měli na dohled.A pak se před náma otevřela krajina,les ustoupil a místo něho tu bylo volné pro-
stranství,kde rostly nápadně jiné stromy,než smrky,kde kamenné snosy lemovaly bývalá políčka a pastviny.Zde kdysi
žili lidé.Žďárek - bývalá dřevařská osada.Pomalu jsme přešli k dalšímu místu a to Josefov.Josefov byla samota tří do-
mů a po okolí bylo rozmístěno ještě 10 chalup.Měly svá označení podle křestních jmen prvních osadníků.Na první po-
hled to vypadalo,že tu dnes už nezbylo nic,co by připomínalo místo,kde kdysi žili lidé.Ale při podrobnějším průzkumu
jsem objevila patrné základy domů,zídky vyskládané z kamenů,dnes již zarostlou bývalou cestu ke stavení,různé po-
zůstatky železných hospodářských nástrojů,nádobí,střepy ...vše zarostlé bujnou vegetací a je jen otázkou času,než
si příroda vezme i ty poslední zbytky zpět.Pokračovali jsme k další zaniklé samotě Točná.Původní (dnes již nepouží-
vaná) cesta lemovaná mohutnými stromy je v krajině pořád ještě patrná.Jenom na jejím konci už dnes nenajdeme nic.
Místa některých zaniklých osad jsou dodnes dobře patrná, jinde již naleznete jen cedulku s názvem osady.Tou nej-
viditelnější světlohorskou rozvalinou jsou pozůstatky školy na Horních Světlých Horách.Pohyb v těsné blízkosti stavby
je obtížný.Všude roští,nízko se sklánějící větve a kameny z rozvalin pod nohama,skryté porostem bujné vegetace.Při
každém kroku jsem riskovala,že se někam zřítíme.Přesto jsme obešli celý objekt i široké okolí.Připomínky zaniklé
vsi jsme tu nacházeli všude kolem:bývalé pastviny,kamenné snosy,kamenné terasy,zplanělé ovocné stromy,cesty le-
mované křížky,ruiny budov...U  jedné z nich jsem objevila náhrobek rodiny Schreib,zarostlý náletovými keři a kopři-
vami.Opuštěný,zapomenutý...smutné svědectví minulosti.
Toto místo má zvláštní atmosféru zaniklých obcí,tvořenou nelehkými osudy lidí,kteří zde po staletí žili.Při zpáteční ce-
stě do Strážného jsme nacházeli spoustu křížků a božích muk,objevovali tajemná zákoutí a nádherné výhledy do kra-
je.Je tady toho tolik,že se sem určitě musím vrátit.Šumava mě opět překvapila.

26.08.2021 - Luzný (Šumava)

Když jsem před třemi týdny stála u závory před Luzenským údolím,nemohla jsem se nabažit toho krásného výhledu,
jemuž dominovala v pozadí hora Luzný,která je už z dálky dobře rozpoznatelná díky největšímu kamennému moři na
svém vrcholu.Závora je zde proto,že tu platí přísný režim v rámci 1.zony národního parku (ochrana kriticky ohroženého
tetřeva hlušce).Údolím se tedy k Luznému nedá projít.Dívala jsem se na tu tajemnou horu.Tak blízká a přitom tak
vzdálená.A tehdy u tý závory jsem se rozhodla,že ten šumavský vrchol zdolám.Vyrazila jsme dnes a to z bavorské
strany Šumavy z obce Waldhäuser.Atyho ani Terku jsem s sebou nebrala.Musela bych je v závěrečném úseku na
vrchol vynést.A to se mi fakt nechtělo.Mojí první zastávkou na výstupu byla skleněná archa.Pět metrů dlouhou a tři
tuny těžkou skleněnou loď vyrobili bavorští skláři z 480 jednotlivých skleněných desek.Čeští sochaři pak vložili dílo
do obrovské dřevěné ruky.Poté archa putovala po 19 místech nedotčenou šumavskou krajinou a Bavorským lesem,
aby nakonec zakotvila natrvalo zde,pod Luzným.Je opravdu krásná.
Udělala jsem pár fotek a pokračovala dále ve stoupání.S přibývajícími km je cesta strmější a méně schůdnější.A na-
jednou se přede mnou vynořil v celé své kráse Luzný a k mému velkému překvapení s duhou.Trvala jen chvíli a byla
zase pryč.Ale díky za tu nádhernou podívanou.Následoval náročnější  výstup po kamenných schodech.Říká se mu
cesta po „nebeském žebříku“ a tento název je výstižný.Opravdu si připadáte,jako když po nich stoupáte do nebe.
Čekal mě ale ještě mnohem náročnější výstup a to po kamenném moři až na vrchol.Kameny mají šedo-zelenou barvu
a jsou hustě porostlé lišejníky.Byly velice kluzké a k mému úžasu byl mezi nimi místy i sníh.Po dosažení skalnatého
vrcholu se mi otevřely dech beroucí výhledy do všech stran.Luzný je podle mnohých nejkrásnější šumavskou horou a
já s tím musím jen souhlasit.Je prostě vyjímečná.Žádná jiná nemá tak typický holý kamenný vrch a z žádné jiné se
vám neotevřou tak nádherné kruhové výhledy.Jsem šťastná.Díky ti Šumavo za to,že jsi...

11.08.2021 - rozkvetlá vřesoviště na Toku (Brdy)

Na místech bývalých dopadových ploch Jordán a Tok vznikla vojenskou činností unikátní vřesoviště.Jsou nevídaného
rozsahu a v této zeměpisné šířce a nadmořské výšce v Evropě zcela unikátní. Začátkem srpna rozkvetou růžovo-
fialovými odstíny a nabídnou pohádkovou scenérii.A právě kvůli ní jsme se sem dnes vydali.Naše trasa vedla kolem
vodní nádrže Octárna,Rusínskou cestou k Rusínské boudě a následným stoupáním až na vrchol Tok.Svahy cílových
ploch byly pokryty kobercem kvetoucích keříků vřesu.Výhledy byly dechberoucí a toto místo určitě právem patří mezi
nejcennější lokality Chráněné krajinné oblasti Brd.A jak bylo všude kolem živo.Ten hukot ...včely a ostatní hmyz...to
se nedá popsat,to se musí zažít.Ani fotografie nedokáže zachytit tu krásu okamžiku.Člověk nemusí projít celý svět,
aby viděl a vnímal krásu svého domova.Stačí se jen zastavit...rozhlédnout...poslouchat...a užít si to.
Vojenská pozorovatelna na bývalé dopadové ploše Tok.Budováním cílových ploch pro výcvik dělostřelectva došlo k od-
lesnění celých svahů.Vznikl kus země,která široko daleko nemá obdoby - rozsáhlá horská vřesoviště a rašeliniště.
Nevybuchlá munice je na bývalých dopadových plochách a v jejich okolí častým jevem.Jsou to hory a navíc stále plné
munice.Před měsícem při tragickém výbuchu v Brdech zahynul jeden z armádních pyrotechniků a druhý utrpěl těžká
zranění.Šlo o nevybuchlou munici,která zde ležela a stále ještě leží.Brdy bohužel nejsou a nikdy ani nebudou zcela
vyčištěny.Proto nepodceňovat nebezpečí a chodit jen po cestách.Ostatní místa jsou rizikem.

09.08.2021 - Listonoh letní v Brdech

Je to jeden z nejpodivnějších živočichů,který se v ČR vyskytuje.Je starý více jak 200 milionů let.Pohybuje se pomocí
142 končetin,kterými i dýchá,má krunýř a ocas zakončený vidlicí.Okolí sleduje třema očima.Vypadá velmi podobně
jako starodávný trilobit.Korýš,který je zařazen do červeného seznamu jako kriticky ohrožený druh.V Brdech je však
stále ještě k vidění.A to právě v těchto dnech.Listonozi žijí pouze několik týdnů.Dospělosti dosahují již za 7-10 dnů,
nakladou vajíčka a krátce nato zemřou.Vajíčka dokážou v bahně přežít až 25 let.Bohužel postupně mizí jejich přiro-
zené prostředí a narazit na listonoha je stále těžší.Jedno z míst,kde je možno je najít,jsou kaluže ve vojenském
cvičišti v Brdech.Právě vojáci mají velký podíl na tom,že tu s námi ještě vzácní korýši jsou.Těžká technika a tanky
spolu s deštěm jim louže vytvářejí.A že jsem těch louží musela dnes prolízt hodně.Ty zabahněné nohavice,boty,
Terku,Atyho :-))) Ale stálo to za to.

06.08.2021 - Bučina (Šumava)

Bučina je dnes zaniklá osada, která však bývala nejvýše položenou osadou na celé Šumavě (1162 m). Zároveň je to
nejdeštivější šumavské místo.O tom jsme se i na vlastní kůži přesvědčili.Dle předpovědi ten den nemělo vůbec pršet
a přesto jsme několikrát zmokli.Osadě,kterou založilo ve 2.pol. 18.st. 7 osadníků,dal název zdejší bukový les.
V r. 1956 byla vesnice srovnána se zemí,jelikož stála v pohraničním pásmu.My jsme sem vyrazili brzy ráno z Kvildy.
Z bývalé osady toho moc nezůstalo:znovu obnovená kaple sv. Michala...rekonstruovaný hotel Alpská vyhlídka (bývalá
Pešlova chata)...replika železné opony,jako připomínka toho,jak vypadala skutečná železná opona na českosl. zá-
padní hranici  a pak zbytky základů bývalých usedlostí.Na fotografii níže ruiny bývalého hostince Zum Tiroler.
Z Bučiny se nám otevřely překrásné panoramatické výhledy na Šumavu a Bavorský les až k Třístoličníku.Za dobrých
podmínek lze spatřit i Alpy.Po krátkém odpočinku jsme pokračovali dál směrem k zaniklému objektu bývalé samoty
Na Mlýnské mýtině.Cesta vedla krásnou krajinou s nádhernými výhledy.
Došli jsme k místu,kde je čas vytesán do kamene.Chvíli trvalo,než jsem ho našla.Velký kámen u zarostlých zbytků
domu č.p. 39 v místech,kde se říkalo Na Mlýnské mýtině.A do něj vsazená kamenná deska:"Roku 1877 založili Joh.
a Kath. Seewald toto hospodářství. Díky jejich nezdolné píli byly les a bažina přetvořeny v kousek úrodné půdy,která
byla zušlechtěna pro dobro jejich potomků.Zřízeno1927 k 50.výročí založení, jejich vděčnými dětmi."Dívala jsem se
na ten kámen,četla tu tabulka a pak se podívala na ty ruiny.Dílo mnoha pracovitých rukou pokryly kopřivy a křoví.
Jak je dílo rukou lidských pomíjivé.Příroda si opět nachází svoji vlastní cestu.
Při našem pozoruhodném putování časem nás čekalo ještě jedno místo,kde je minulost doslova zakletá v kamenech.
Kamenné bloky jakoby vystupující ze země,záměrně odkryté člověkem se stopamy po nástrojích.Doklad někdejší
těžby kamene.Ručně se zde těžila hornina zvaná Tonalit.Místni lidé ji používali na stavbu či výrobu kamenných koryt.
Dalším cílem našeho putování bylo místo,kde dříve stávala dřevorubecká osada Chaloupky.Tu tvořilo několik chalup,
hospoda a mlýn.I ona byla srovnána se zemí v r.1956.Hledali jsme nějaké známky bývalého osídlení.A jak je na fo-
tografii níže vidět,jsou v terénu ještě dnes patrné rozvaliny budov.Našli jsme i starý sklípek a docela dost artefaktů
původního osídlení.Lidé si pole i pastviny od sebe oddělovali kamennými snosy,které jsou v krajině dobře viditelné.
A to i přes jejich postupné zarůstání.Podobných připomínek dob minulých zde můžeme najít více.Stačí se jen dívat:
ovocný strom,okrasný keř,cesty lemované křížky či památný strom.Příroda si ale vše bere postupně zpět a jednou
nám budou zdejší osídlení připomínat jen místní názvy.Stejně jako je tomu na našem posledním dnešním zastavení.
Furík - zaniklá samota, kterou pohltilo hraniční pásmo a upomínkou na ni zůstal pouze křížek a název rozcestí.

04.08.2021 - Javorník (Šumava)

Toulat se v této části Šumavy má svůj zvláštní půvab a to nejen kvůli překrásným výhledům a malebným zákoutím.Lze
zde nalézt i spoustu svědků dávné minulosti v podobě kapliček,křížů či památných kamenů.Výchozím bodem našeho
dnešního putování se stal Nicov.Doslova mě zde okouzlil krásně udržovaný roubený dům u kostela,nejspíše asi bývalá
fara?Zajímavý je i kostel.Je to nejvýše položená románská památka v Čechách.My jsme ale vystoupali ještě výše a to
na vrch Královský kámen.Jeho vrchol je tvořen skalní hradbou.Na jedné skalní stěně je vytesán velký skalní oltář dato-
ván r. 1899.Je vyzdoben obrazy svatých a jsou zde vytesány i nějaké německé nápisy.K tomuto místu se váže několik
pověstí.Podle jedné se zde za skalním blokem ukryl král prchající před Švédským vojskem a lidé pak tomuto místu
začali říkat Královský kámen.Podle jiné se zde o Valpružině noci objevuje deska s letopočtem zániku světa a také se
odtud v určité době ozývá zvuk hlásné trouby ohlašující nebezpečí.Vypráví se také,že v blízkosti kamene kvete jen o
dni sv. Barbory čarovný květ.Kdo květinu najde,může získat velké bohatství,které je zde ukryto.To vše dodává tomuto
místu jeho tajuplnost...magičnost.Opodál se nachází pěkný historický mezník s letopočtem 1752.
Pokračovali jsme v cestě dál na Javorník.Nejdříve jsme tedy museli sestoupat dolů a pak zase přes Kránkotské sedlo
vystoupat nahoru až na vrchol s kamennou rozhlednou.Za druhé světové války byl Javorník nejvyšší horou Čech na
území protektorátu a rozhledna sloužila jako protiletecká pozorovatelna.Dnes jsme odtud obdivovali krásný výhled na
Šumavské vrcholy.Zašli jsme se podívat na nedalekou Kapli sv. Antonína Paduánského.Je prý nositelem energie hory.
"Její síla je nadprůměrná,vyzařuje z kaple ven a stačí chvíli posedět na lavičce u zdi,abychom se jí nabili,“ uvádí psy-
chotronik Kozák v knize Tajemná místa.Kaplička stojí na krásném místě.Je odtud nádherný výhled do kraje.Opodál
vyvěrá pramen,prý léčivý.A tak jsme chvíli poseděli a dobili novou energii na další cestu.
Zpět do Nicova jsme se vraceli podle mapy neznačenou cestou po úbočí Javorníku.Cestou se nám otevíraly pěkné
výhledy do krajiny a těch malin po cestě.Sestoupali jsme až k rozcestníku Krásná vyhlídka.Její pojmenování nelže.
Vyhlídka je krásná.Nachází se zde i kaplička s vyřezávanou sochou anděla ze dřeva.Cesta dál nás vedla kolem
samoty Krankoty.Úžasné místo k žití.Nedaleko Krankot směrem do Nicova jsme narazili na pramen a na starý kříž
vsazený do skály.Žádné info jsem ale o tomto místě nenašla.Před Nicovem nacházíme tzv. Kohoutí kříž.A proč Ko-
houtí kříž?Protože je na vrcholu umístěn kohout jako symbol vzkříšení,kolem jsou nástroje Kristova umučení.Kříž je
kopií,originál z r.1890 se nachází u kostela v Kašperkách.Zde zůstal pouze jeho kamenný podstavec s datem 1890.
Dnešní den opět patřil k těm,na které se nezapomíná.Objevili jsme nová krásná místa,kam se budeme rádi vracet.

03.08.2021 - Březník,Cikánská slať,Modravská hora  (Šumava)

Srdcem Šumavy jsou Modravské pláně.To nejdrsnější území Čech,které je však zvětšiny pro veřejnost nepřístupné.Jde
totiž o první zónu národního parku.Vyrazili jsme z Modravy brzy ráno kolem Modravského potoka směrem na Březník.
I když byl srpen a slunečno,teplota se pohybovala jen pár stupňů nad nulou.Naštěstí jsem s tím počítala a termoprá-
dlo nezklamalo.Jen jsem mohla přidat čelenku - zábly mě uši.Po 7 km jsme dorazili k Luzenskému údolí.Dál už jsme
nemohli.Dřevěná závora byla více než výmluvná.Platí tu přísný režim v rámci 1.zóny národního parku. Už několik let se
údolím nedá úplně projít kvůli ochraně kriticky ohroženého tetřeva hlušce.Luzenské údolí se táhne k bavorské hranici
a kdysi jím vedla jedna z pašeráckých stezek.Závěru údolí dominuje impozantní kamenitý kuželovitý vrchol podle mě
nejkrásnější šumavské hory - Luzného.Romantickou atmosféru údolí dodává malebně meandrující Luzenský potok.
Stála jsem před tou závorou a tolik se mi chtělo jít dál.Ačkoliv se zdá,že je vrchol Luzného na dosah ruky,je tato hora
z Čech pro turisty prakticky nedosažitelná.Dívala jsem se na tu tajemnou horu.Tak blízká a přitom tak vzdálená.Toto
místo je natolik romantickou krajinou,že sem před více než sto lety Karel Klostermann zasadil děj svého prvního ro -
mánu "Ze světa lesních samot".Až tohle místo uvidíte,pochopíte proč.
Ve fotokoláži níže je vzácně se vyskytující Hořec panonský.Jediným místem jeho výskytu mimo Alpy jsou chráněné
pláně na Šumavě.Nafotila jsem si ho při cestě na Březník u soutoku  Březnického a Luzného  potoka.Setkání s tímto
klenotem šumavské květeny bylo pro mě nevšedním zážitkem.Nádherné květy.Kníže Schwarzenberg nechal na Břez-
níku postavit v r.1804 dřevěnou myslivnu.Ta byla v r. 1856 nahrazena kamennou,která zde stojí do dnešní doby.Otevírá
se odtud jeden z nejkrásnějších výhledů na Luzenské údolí a na horu Luzný.
"...vystoupíš ze dveří myslivny, stojí tu před tebou Luzný, směrem jižním pláň uzavíraje. Stojí tu, bělavou, kostrbatou
hlavu maje v bílé mlhy neb černé mraky zahalenou. Stojí tu nehybně, věčně mlčí, jako by truchlil nad změnami po -
sledních desetiletí."  - Karel Klostermann : Ze světa lesních samot.
Pokračovali jsme dál po Staré březnické cestě na Modravskou horu.Minuli jsme rozcestí U Trampusova křížku.Připo-
míná zdejší lesnickou rodinu Trampusů,která v minulosti působila na Březníku.Křížek byl údajně vztyčen v místě,kde
březnického revírníka A.Trampuse ranila mrtvice.Další krásný úsek naší cesty vedl skrz Cikánskou slať po dřevěném
chodníčku.Ten nás bezpečně provedl rašeliništěm.Při následném výstupu na Modravskou horu se nám postupně ote-
víraly výhledy jak na Modravu,tak i na dvojici vrcholů Velkého a Malého Roklanu.Že by další cíl naší příští cesty?

13.07.2021 - Ostrý (Prsa Matky Boží - Šumava)

Dostala jsem v práci pár dní zasloužené dovolené a potřebovala jsem někam odject,odreagovat se od covidu a všech
těch proticovidových opatření,kterých jsem měla v práci až nad hlavu.A výstup na Ostrý s jeho výškou 1293 m a pře-
výšením hnedle 700 m mi přišlo na odreagování jako dobrý nápad.Terku jsem nechala doma (bylo by toho na ní moc)
a vyrazila jen s Atym.Ostrý patří k nejkrásnějším šumavským vrcholům a svým dvojvrcholem Malý Ostrý (1266 m) a
Velký Ostrý (1293 m) je dominantní hraniční horou česko-bavorské Šumavy.Tento dvouvrchol připomínal našim před-
kům ženské poprsí,proto ten lidový název Prsa Matky Boží.Když jsme vylezli na vrchol Velkého Ostrého,hned jsem
pochopila,co bylo inspirací k pojmenování této šumavské hory.Její vrchol totiž tvoří doslova ostrý skalnatý hřeben.
Když jsme se na něj pomocí ocelového lana doslova vydrápali,nabídl se nám nádherný kruhový rozhled na okolní
šumavské vrcholy.A právě tento rozhled inspiroval ve středověku k postavení malého strážního hrádku právě na tomto
místě.Což mi přišlo až neuvěřitelné.Ale prý je to archeologicky ověřené a jedná se prý o nejvýše položený hrad v ČR.
Foto níže - výhled na Malý Ostrý
Z vrcholu Velkého Ostrého jsme sestoupili na bavorskou stranu Šumavy do Vlčí propasti - sedla mezi Velkým a Ma-
lým Ostrým.Nachází se zde Královácká kaple.Více než kaple mě ale zaujal historický tereziánský hraniční kámen s
erbem bavorské šachovnice na jedné straně a českého lva na druhé,který je umístěn před kaplí.Pochází z roku 1772
a byl sem přemístěn z blízké česko-bavorské hranice.
Zašli jsme se ještě podívat na Malý Ostrý.Na jeho vrcholu se stejně jako na Velkém nachází vrcholový kříž a i odtud
jsou nádherné výhledy do okolí.Dokázala bych tady sedět hodiny a pozorovat tu nádheru.Ale čeká nás ještě náročná
cesta zpět.A večer ani nemůžu usnout ...plná dojmů z celého dne...bolavé nohy...unavená...nabitá energií...šťastná.

03.07.2021 - chata Hubertka - Paterák - Gregorův kříž (Brdy)

Při toulkách v Brdech často nacházíme staré kříže a pomníčky.Dávná historie nám zde zanechala množství různých
památek v podobě smírčích křížů,božích muk či pomníčků,jako upomínku nějaké tragické události či záchrany života.
Dnes jsem se vydala hledat ten nejzajímavější z nich - Gregorův kříž.Na rozdíl od ostatních pomníčků a křížů tento
na žádné mapě nenajdete.Ani informaci,kde se nachází.Vybavená tedy jen základníma informacema,že leží ve svahu
kopce Paterák,že je nad ním krásný výhled na vrch Kočka a v mobilu staženýma jeho fotkama,jsem vyrazila ho najít.
Atyho a Terku jsem vzala s sebou.Budou pomáhat v hledání.Z parkoviště v Nepomuku jsme se dali směrem na Prahu
(druhá nejvyšší hora Brd a Středočeského kraje s meteorologickým radarem - byli jsme zde předloni - více viz starší
články).Vystoupali jsme až na vrchol a pokračovali dále směrem na Paterák.Cestou jsme si udělali menší zacházku
k bývalé staré lovecké chatě Hubertka.Cestou se nám nabízely nádherné výhledy a požitek z půvabné horské krajiny.
Hubertka je krásná stará lovecká chata,pro mě ta nejkrásnější v Brdech.
Od chaty jsme se vrátili na původní cestu.Naší další zastávkou bylo místo zvané Na Rovinách.V sedle mezi vrchy
Praha a Paterák v polovině 19. století stávala Václavova bouda. Pak zde byla postavena roubená hájovna.Později byla
přenesena do onoho Nepomuku,z něhož jsme vyrazili.Nyní tu vidíme jen zarostlé základy hájovny,sklepení,studnu,
krásný roubený starý seník a přímo na rozcestí v obložení mohutných buků Boží muka.To vše zde přečkalo vybudo-
vání dělostřelecké střelnice, německou okupaci i rozšíření VVP v letech 1952-53.Udělala jsem pár fotek a pak jsme
pokračovali ve stoupání na vrchol.Paterák, podle vojenské mapy Peterák, je hora v Brdské vrchovině, v samém srdci
tzv. Středních Brd.Pět průseků,které se protínaly v jednom bodě na vrcholu kopce,daly Pateráku patrně jeho jméno.
Kámen,připomínající vyměřování lesů rožmitálského panství,nalézám brzy.Je na něm vytesaný nápis:Triangulační po-
lygonální síť k lesu Rožmitál 1897.Teď ještě najít ten Gregorův kříž.Informace o tom,že je nedaleko nad ním krásný
výhled na vrch Kočka,se ukazalo jako špatné vodítko.Bloudili jsme po svahu Pateráku dlouho a našli tolik míst,odkud
byl nádherný výhled na vrchol Kočky,ale po kříži ani památky.Viz foto níže s vrchem Kočka v pozadí.
Ně že by jsme nějaké pomníčky nenašli.Našli a dokonce čtyři.První patřil Václavu Kreidlovi z Trokavce, který zde byl
zastřelen Němci 5. 5. 1945. Kousek od sebe pak dva pomníčky vojákům rudé armády se jmény Platonov a Petrov.
Čtvrtý patří neznámému vojákovi.Gregorův kříž však nikde.Aty s Terkou už odmítli jít dál.Jako poslední možnost vy-
tahuji mobil se staženou fotografií kříže.A dívám se na okolí kříže a pak do krajiny.Orientuji se podle stromů na fotce.
A ono to vyšlo.Je tady.Gregorův kříž.Je poměrně hrubě opracovaný, jak to u smírčích křížů bývá běžné. Má se za to,
že ho netesal kameník, ale laik.Kříž je nízký,zasazený do menší kamenné vyvýšeniny.Na horní části příčného břevna
jsou vytesána dvě kamenná srdce.Nikde v ČR podobný kříž není. Připomíná tragickou smrt lesníka Václava Gregora
ze Záběhlé, kterého v těchto místech roku 1870 zastřelili pytláci.Jsem ráda,že jsem ho našla.

13.06.2021 - chráněné sibiřské kosatce (Brdy)

V Brdech právě v těchto dnech rozkvétají chráněné sibiřské kosatce.Tento druh je zařazen v Červeném seznamu silně
ohrožených druhů.Zemědělsky využívaná krajina kosatcům sibiřským nesvědčí.Vyskytují se totiž na podmáčených
loukách a nesnáší kosení.My za nima vyrážíme k zaniklé brdské vesničce Hrachoviště.V její těsné blízkosti jsou ne-
jen krásné lesy a louky, ale také dodnes fungující vojenská autoškola.Uzavření vojenského prostoru pro veřejnost a
přítomnost armády přitom paradoxně celé oblasti přinesly i řadu pozitiv. Specifické přírodní podmínky tu totiž vznikly
i díky působení vojenské techniky.Za několik dní se tu začne vyskytovat i zajímavý drobný živočich - listonoh letní.
To se sem určitě vrátíme a já doufám,že se mi ho podaří nafotit.Dnes si ale užívám krásný den v nádherné přírodě.
Některé druhy kosatců lze koupit a pěstovat i na zahradě.Nejvíce parády ale stejně udělají na louce.Posuďte sami.

09.05.2021 - Jinecké Hřebeny (Brdy)

UPOZORNĚNÍ: Jinecké hřebeny se nachází na území posádkového cvičiště Jince a proto podléhají veškerým omeze-
ním, která se na tuto oblast vztahují.Cílová dopadová plocha Brda je aktivně využívaná 13. dělostřeleckým plukem.
Rozpis střeleb si každý týden stahuji z jejich internetových stránek.Důvod je prostý.Dopadovka je od nás cca 10km
vzdušnou čarou,případné střelby tedy nelze přeslechnout.Atymu nevadí,Terka reaguje už hůře.Je ve stresu.Minulý
týden se konaly vojenské manévry s ostrými střelbami a to až do 22.00 hodin.Dnes byl klid,proto jsme vyrazili brzy
ráno směr Jinecké hřebeny.Naši pouť jsme začali ve vísce skoro až horského charakteru - Ohrazenici.Její chalupy
jsou rozeseté po údolí s nádherným výhledem na bájný vrch Plešivec.Krásné místo pro žití.První z vrcholů,na který
jsme vystoupali,byl Koníček.Výstup byl celkem náročný,neboť zde nevede žádná turistická stezka.Musela jsem se
orientovat podle mapy.Neustále jsme obcházeli či přelézali kameny či padlé stromy.Nachází se zde totiž přírodní re-
zervace chránící zbytky původních brdských bukových suťových lesů.Mají zde až pralesní charakter.Divoký, nádherný
a magický kus země.
Jinecké hřebeny - cca 4,5 km dlouhý skalnatý hřeben s vrcholy Koníček (667m),Komín (689m),Hřeben (721m) a Pec
(716m).Nejznámější jsou ale skály na vrchu Koníček,které zdoláváme jako první.Jedna z nich ve tvaru koňské hlavy
dala vrchu název.Je zde umístěný i vysoký dřevený kříž.Krásné místo.
Po krátkém odpočinku pokračujeme dál.Cestou míjíme zbytky základové patky vojenské pozorovací věže,která byla
poblíž vrcholu Koníčka postavena v r. 1931.Necháváme za sebou i další vrchol Jineckých Hřebenů a to Komín.
Po velice strmé cestě se dostáváme na Hřeben.Nachází se na něm řídící věž Hřebeny - tzv. Orlí hnízdo.Odtud jsou
sledovány výsledky cvičných střeleb na pod námi ležící dopadové ploše Brda.Výhled odtud je fantastický – nejen na
dopadovou plochu Brda a stejnojmenný vrch nad ní,ale dokonce i na pláně nejvyšší brdské hory Toku a dopadovou
plochu Jordán, kde jsem i na tu dálku rozeznala německý bunkr na Houpáku.Na Hřebenu se táhne téměř souvislý
pás vojenských pozorovatelen,pocházející z různých období,první již z první republiky.Kamenné ochozy vsazené do
skalního hřebenu,budované s ohledem k přírodě z doby předválečné a pak ty socialistické - betonové.Seděli jsme

na jedné z těch kamenných staveb dlouho.Terka s Atym odpočívali a já si vychutnávala ten nádherný výhled do kraje.

27.04.2021 - bývalá Kufnerova pila (Šumava)

Cílem naší dnešní cesty bylo jedno ze zaniklých míst Šumavy a to bývalá Kufnerova pila.Včera jsme nachodili více
jak dvacet kilometrů na Knížecích pláních a proto jsem na dnešní den zvolila trasu kratší a myslela jsem si,že i lehčí.
Opak byl ale pravdou.Nějak jsem si neuvědomila,že nebude lehké pilu najít a že cesta k ní bude přímo neschůdná.
Na místo nevede žádná značená cesta a vlastně ani neznačená cesta.Nevede tam prostě žádná cesta,cestička ani
pěšinka.Šla jsem podle turistické navigace ... no šla,lépe by bylo napsat brodila se ...sněhem až po kolena a to ještě
v nízkém smrkovém porostu.Zatímco včera na pláních nebylo po sněhu ani stopy,tady v lese ve stínu byly místy až
metrové závěje.A tam,kde nebyl sníh,byl močál,kde jsem pokaždé uvízla až nad kotníky a Aty po břicho.Musela jsem
neustále přeskakovat Vltavský potok,který tudy teče,a jeho přítoky.Když už jsem si myslela,že to vzdám,že ty ruiny
nikdy nenajdeme,se před náma znenadání zjevila částečně zasypaná šachta mlýnského kola.Došli jsme vytouženého
cíle.Ze tří objektů pily zůstaly do dnešních dnů jen rozvaliny,pozůstatky po pilařském zařízení a také po původních
obyvatelích.Toto místo tady má tajuplnou až magickou atmosféru...až mě to děsí ...jako scéna z nějakého hororu.
Určitě jste se alespoň jednou v životě ocitli na místě, kde vám bylo nepopsatelně krásně a nebo vám naopak běhal
mráz po zádech. Proč tomu tak je, se zřejmě nikdy nedozvíte. Musíte to vzít jako fakt, se kterým se nedá nic dělat.
A toto místo patří právě k těm,kde vám běhá mráz po zádech.Pila byla postavena kolem roku 1865. Zpracovávalo se
zde kvalitní rezonanční dřevo pro výrobu hudebních nástrojů.Po válce ji postihl stejný osud jako nedaleké Knížecí
pláně.Vracíme se zpět.Snažím se najít sušší cestu,ale marně.No ono je to vlastně už jedno.Bláto mi stejně teče z bot
a Aty má bahno až za ušima.Každopádně se nám po dnešním výšlapu a po pořádné sprše  bude dobře spát - pokud
nás tedy  nebudou ze spaní budit hrůzostrašné sny :-)
 
 

26.04.2021 - Knížecí Pláně  (Šumava)

Měla jsem v práci dva dny volna a jak jinak si odpočinout od náročné práce ve zdravotnictví v době pandemie než
putováním po Šumavě.Moje dnešní volba padla na Knížecí pláně.Důvodem byl hlavně fakt,že nebyla turistická sezona
a já tedy doufala,že tady nebude hlava na hlavě.Nemohla jsem si vybrat lepší termín.Ráno jsme vyrazili před desátou
hodinou,nachodili po pláních více jak dvacet kilometrů,zpět jsme se vrátili po sedmé hodině večerní a nepotkali cestou
jediného turistu ani cyklistu.Měli jsme Knížecí pláně jen sami pro sebe.Na cestu jsme vyrazili z Borové Lady a naším
prvním cílem byla Buková slať - rozsáhlé rašeliniště nedaleko Knížecích Plání.Slať vyhlásil v roce 1923 kníže Josef
Schwarzenberk za jednu z prvních rezervací na našem území.
Byla nebyla jedna ves ...Knížecí pláně ...ale nebude to pohádkové vyprávění,jak by se možná zdálo.Vesnici založil
na konci 18. st. kníže Schwarzenberg.Přes obtížné životní podmínky v nadmořské výšce 1021m se obec rozvíjela
a ve druhé pol. 20. st. v ní žilo přes 700 lidí.Po druhé světové válce bylo německé obyvatelstvo vysídleno.V 50 letech
se území stalo součásti zakázaného pohraničního pásma,kterým probíhala tzv. Železná opona.Většina stavení byla
srovnána se zemí,totální devastace se nevyhnula ani tak svatým místům jako je kostel a hřbitov a tak brzy jen stavení
ovčína a kamenné snosy, vyznačující hranice pozemků bývalých vlastníků, připomínaly, že tu kdysi žili lidé.Celá
oblast osiřela a planinou se dlouhá léta proháněl pouze vítr a déšť. Nikde ani stopy po lidech, žádný zvuk dobytčích
zvonců.Ani dnes,když stojím na rozvalinách bývalého kostela,tu není ani živáčka.Jen vztyčený kříž připomíná místo,
kde stával.A také zrestaurovaný,zde v ruinách nalezený,rodový znak Schwarzenberků.Hřbitov byl obnoven potomky
původních obyvatel zdejších usedlostí.Díky jejich usilovné práci byla řada náhrobků doslova vykopána z pod nánosů
hlíny a znovu vztyčena.
Mírně se svažující terén směrem do Bavorska dává člověku pochopit,proč bylo za místo posledního odpočinku pů-
vodních obyvatel zvoleno právě toto místo.Odtud se naskýtá nádherný výhled na opravdu velký kus Knížecích Plání a
dále na horu Luzný,Třístoličník,Boubín,Bučinu atd.V dáli je možné zahlédnout i Alpy.Dnes byl výhled o to krásnější,
že na vrcholcích hor ležel ještě sníh.Jsou místa, která přinutí k zamýšlení, k malému zastavení v tom dnešním uspě-
chaném světě.Dávají prostor k utřídění vlastních myšlenek.Dodávají energii.Jedno z takových míst je právě tady.
Od bývalého kostela jsem se vydala původní starou stezkou k hraničnímu kameni Červený potok.Okolní pláně mají
v sobě zvláštní kouzlo.Tady se příroda prolíná s historií.V krajině lze pozorovat torza základů domů,kamenné ruiny,
zaniklé sklepy,ale i systém polí,ohraničených mezními pásy z mohutných balvanů.Osamocené kamenné kříže a
boží muka dávají tušit,kde se nacházely zaniklé usedlosti.Místy jsem narazila i na předměty denní potřeby původních
obyvatel : rozbitý železný hrnec,střepy z nádobí,železná dvířka z pece apod.Okolní nádherné pláně umožňují krásné
výhledy a vytvářejí jeden z nejmalebnějších koutů Šumavy.
Došla jsem na státní hranici - Červený potok.Nachází se zde na naší straně historický  hraniční kámen s letopočtem
1844 a na bavorské straně menší s letopočtem 1752.Zajímavostí je,že jakmile jsem překročila hranici,přišla mi SMS,
samozřejmě v němčině,že jsem vstoupila na území Německa a že tedy musím mít negativní test na Covid 19 :-)
Své dnešní putování Šumavou končím na Žďárecké slati.Zpět se vracíme jinou cestou - přes Hájenku Knížecí Pláně.
Je to jediná dochovaná stavba - někdejší ovčín.Po cestě jsem ještě objevila vojenský bunkr,pěkně ukrytý v krajině.
A taky v lese,jen co jsem opustila pláně,velký cca 2m vysoký kámen s vyrytým datumem X .VIII. 1922 a s písmeny
AP HPa FP.Bohužel jsem o něm nikde žádné informace nenašla,ani v mapách o něm není zmínka.Tak snad příště.

 

13.02.2021 - Na horách (Brdy)

Protože díky pandemii a protiepidemiologickým opatřením nemůžeme ject na hory,rozhodla jsem se vyrazit na
lokalitu Na horách do Brd.Jedná se o přírodní památku,evropsky významnou lokalitu.Stráň je domovem především
teplomilných rostlin. Je totiž orientovaná směrem na jih a svahy kopce z jílovitých břidlic pokrývají jen mělké půdy.
Během roku tu roste 29 ohrožených druhů květin a lokalita se stala doslova botanickým rájem.Otevírá se odtud
krásný výhled na vrch Plešivec či významnou horu Písek.Už brzy zjara se stráň změní v květinovou zahradu a já sem
opět vyrazím jako každoročně fotit tu nádheru.Už se těším.
Výhled na Plešivec.
Stráň v lokalitě Na horách s výhledem na významnou horu Písek v nejvýchodnější části Brd.
Zjara je louka posetá konikleci lučními.Tuto fotku jsem pořídila loni.Letos se tam vypravím opět.Už se těším.
 

09.01.2021 - Ostrý (Brdy)

Vrch získal jméno od svého tvaru.Oproti jiným brdským vrcholům má skutečně ostřejší špici.A právě zde byla vy-
budována v raném středověku tvrz.Zůstalo zde dobře zachovalé okrouhlé tvrziště,obehnané příkopem a náspem,které
chránily tvrz usazenou na samém jeho temeni.Sídlil zde prý zemanský rod Čamští z Ostrého,který měl ve znaku dvě
zkřížené sekery.V 18.století,v období největší prosperity podbrdského železářství,byl důl i na vrchu Ostrý a to Svatý
Rudolf.Kolmá šachetní jáma dosáhla téměř 100 m hloubky a od okraje lesa k ní mířila 70 m dlouhá štola.Ruda se
vozila do Komárovské hutě.Na úpatí vrchu Ostrého zanechaly své otisky korýši z dob prvohor - dnes zvaní trilobiti.
Paleontologové znají dobře toto místo.Občas při svých toulkách zaslechnu jejich klepání kladívkem ještě dnes.
Z vrcholu Ostrý není nic moc výhled,vše je zakryto vzrostlými stromy.Stačí ale popojít kousek níž a už se nám ote-
vřou výhledy do údolí Litavky či na protější Plešivec.A pokud se vydáme na druhou stranu,kde nám díky louce nic ne-
bude bránit ve výhledu,budeme mít celý Brdský vojenský prostor před sebou jako na dlani.Tady jsem doma.
 
Výhled na protější Plešivec.V Kronice Čenkovské kapličky z r. 1826 se dočteme o hradě na Plešivci a zámku na
Ostrém,i o jejich pánech,kteří z těch dvou hor z jedné na druhou po hedvábných šňůrkách víno sobě připíjejí.Podle
lidové báje zde sídlí Rarášek,létající tvor s ohromnýma výříma očima a s dlouhým chvostem z rudých jisker,přelétává
prý občas za temné noci z vrchu Ostrého na Plešivec,tam a zpět a zase tam .....