15.11.2022 - Plešivec (Brdy)

Plešivec nebo také brdský Olymp je jedna z nejznámějších, nejvýraznějších a nejtajemnějších z brdských hor.
Díky tomu,že své okolí převyšuje o více než tři sta metrů,je ve svém okolí skutečně dominantní.Vím o čem mluvím.
Žiji nedaleko,dalo by se říci na dohled.Plešivec mám projitý křížem krážem ze všech stran a za každého počasí.
Přesto se tam pořád ráda vracím.Včera jsem se při procházce se psy kochala výhledem na něj (viz foto).Byl krásný,
teplý,slunný podzimní den a Plešivec mě opět zlákal.Ráno vyrazíme.
Dnes ale od rána taková mlha,že bylo vidět jen na pár metrů před sebe.Počasí,že by psa nevyhnal.Ti moji šli dobro-
volně a rádi.I mlha má svoje kouzlo.Vidět ty staré majestátní stromy zahalené do mlhy v krásné podzimní přírodní sce-
nérii při tom našem výstupu na horu bylo něco úžasnýho.A to nejlepší nás čekalo na vrcholu Plešivce.Mlha se zde na
několik minut rozplynula,vykoukla modrá obloha a paprsky slunce ozářily okolí. A nám se naskytla nádherná podívaná
Všude pod náma se válela mlha hustá tak,že by se dala krájet a v dálce z ní vykukovaly vrcholky hor.Připadalo mi to,
jako bych se dívala na zasněženou pláň.Jako by údolí pod náma bylo zaplaveno našlehanou šlehačkou.Úžasný.
Trvalo to chvilku - pár minut a ta nádhera byla pryč.Opět nás obklopila mlha a doprovázela nás už po zbytek dne.
Místo,ze kterého se nám naskytl tak úžasný výhled,se jmenuje Čertova kazatelna.Ze široké skalní plotny nabízí jeden
z nejkrásnějších rozhledů v Brdech.Míst s nádherným výhledem je zde ale více.Co zde také nelze přehlédnout jsou
dodnes patrné valy,které musely být původně skutečně monumentální.Jejich celková délka přesahuje tři kilometry a
svědčí o významu prehistorického hradiště,jednoho z největších v Čechách.Nálezy dokazují, že Plešivec byl jedním z
nejvýznamnějších center knovízské kultury,zhruba tisíc let před Kristem.Prostor hradiště byl lidmi užíván od neolitu,
což dokládají nálezy kamenných nástrojů.Hora měla i kultovní charakter.O pravěké posvátnosti by svědčil i podivu-
hodný obětní kámen, viklan, který se zde nachází.Podle legendy šlo pohybem viklajícím se kamenem přivolat déšť.
Žádná z brdských hor není opředená tolik pověstmi o nadpřirozených bytostech jako právě Plešivec.Prý zde sídlí duch
Fabián.Je to dobrý duch brdského lesa.Že prý přichází na zem z neznáma,vždy po sedmileté nepřítomnosti,aby tu
opět sedm let prožil.Lidé se prý radují,protože přináší úrodu,požehnání a dobré časy.Tento náš ochránce Brd má zde
i svoje místo,kde se říká Fabiánova zahrádka.Je to tajuplná skupina vrchových skal propojená pravěkými valy.Krásné
místo.Mě zaujal kruh z kamenných sedátek a nádherné výhledy.Fabián prý zde pěstuje kouzelné neviditelné byliny.
Na Plešivci se také odedávna shromažďují brdské čarodějnice.O půlnoci se sem slétávají na ohnivých košťatech.
V dávných dobách prý zde sídlil strašlivý drak. Podle pověstí měl obrovská blanitá křídla, létal nad okolní krajinou a
děsil místní obyvatele.Přecházíme ke Krkavčím skalám.Musíme si tu dát velký pozor.Sídlí v nich totiž zakletá hadí
královna.Ústa má samý jed a její objetí končí smrtí.Sestupujeme z opačné strany hory ke Smaragdovému jezírku.
Vzniklo zatopením bývalého kamenolomu a své jméno získalo podle zabarvení vody.Je tu nádherně.Krásné roman-
tické místo.Při zpáteční cestě musíme Plešivec vlastně celý obejít,protože jsme se dostali na jeho opačnou stranu.
Prošli jsme vše,co jsme chtěli a ten nádherný výhled z vrcholu na tu mlhu pod náma jen tak nezapomenu.
 

02.11.2022 - Brdský anděl

 
Brdský anděl má symbolizovat strážce pozitivní energie a stojí nedaleko Starého Smolivce na staré formanské stezce
V minulosti vedla ze Svaté Hory do bavorského Řezna. A právě tento kousek našeho území,ke kterému se váže mno-
ho z naší historie,jsem dnes s Atym a Terkou prošla.Brdský anděl byl naší první zastávkou.Má nádherný rozhled do
krajiny na nedaleký vrchol jižních Brd na Třemšín.I my jsme si ten výhled dneska v tom krásném slunném podzimním
dni užili.Další naší zastávkou byl smírčí kříž.Smírčí kříže mají pro mě zvláštní kouzlo.Při pohledu na ně jakoby na mě
padl stín dávné tragédie.Jsou s nimi spojené dávné příběhy lásky,nenávisti,smrti,ale také smíření.Byly postaveny,aby
se o nich vyprávělo.Aby důvod jejich zhotovení nebyl zapomenut.Podle legendy označuje tento kříž údajně místo za-
kopání těl tří důstojníků,uložených sem po zdejší bitvě v r. 1620.Řadoví vojáci byli pochováni opodál.
Bitva se odehrála v místech,kde formanská stezka klesá do údolí říčky Lomnice.Byl to válečný střet mezi císařskými
vojsky a armádou českých stavů během stavovského povstání.V nelítostném střetnutí zde bylo zabito asi dvě stě vo-
jáků.Tehdy stával při potoce rybník a mlýn.Vypráví se,že voda v rybníku byla červená od krve nešťastníků,kteří si zde
ošetřovali svá zranění.Mlýn byl císařskými vojsky vypálen a mlynář na místě oběšen.Na místě bitvy postavili obyvatelé
z okolí r.1648 kapličku připomínající zdejší padlé.Nedaleký vrch,pod kterým se bitva odehrála,dostal název Na Vraždě,
podle zabitého mlynáře.Došli jsme až dolů do údolí a šli proti proudu potoka najít nějaké zbytky bývalého mlýna.Půda
byla mokrá,všude kolem bujná vegetace a jen šumění říčky naznačovalo,že zde kdysi mohl stávat mlýn.A najednou
se objevila kamenná stále pevná zeď,jediný pozůstatek zdejšího mlýna.Odolává náporům vody a počasí už více jak
470 let (postaven r. 1552).Vracíme se zpět a nedaleko zbytků mlýna nalézáme náhrobní kámen hrobu mlynáře.Je za-
sazen v krajině do míst poznamenaného násilnou smrtí.Jakoby přebral paměť smutného příběhu s povinností jej vy-
právět.A ještě k jednomu pomníku jsme se vydali.Je nedaleko a připomíná partyzána G.I.Pimonoviče,který zde padl
v boji r. 1944.Historie tohoto místa se vztahuje i k partyzánské bojové činnosti za okupace.Vraceli jsme se zpět
krásnou podzimní krajinou a když jsme opět míjeli Brdského anděla,říkala jsem si,že byl dobrý nápad ho umístit
právě sem.Do míst,kde se odehrálo tolik bolesti.

25.10.2022 - Březina

Dnes jsme vyrazili na Rokycansko a to do obce Březina.Vesnici jsme nechali ovšem za sebou a naším prvním cílem
byl nedaleký empírový zámek s parkem,který kdysi býval botanickou zahradou s mnoha vzácnými cizokrajnými
rostlinami.Dnes jsme zde viděli jen zbytky toho,co z původní zahrady zůstalo.Hlavně tedy stromy a v tom dnešním
podzimním hávu tedy vypadaly úchvatně.Zašli jsme se podívat ještě na kapličku a pak jsme pokračovali dál až ke
zřícenině hradu Salon.Hrad byl založen na skalnatém ostrohu ve 14.st. a zpustl zřejmě během třicetileté války.
Od hrádku jsme se vydali směrem na vrch Hradiště.Po cestě jsme minuli několik malých lesních rybníčků.Krásná
romantická zákoutí.I ten les kolem se mi líbil.Mám ráda duby a buky a hlavně teď na podzim,když jejich listí zezlátne
Jeden podzimem zbarvený dub dokáže prozářit celý jehličnatý les.A tady jich bylo.Nádhera.Vystoupali jsme až na
vrchol Hradiště.Kdysi zde opravdu stávalo hradiště.Nálezy dokládají pravěké osídlení v době halštatské.Byla jsem pře-
kvapená, jak dobře je zachovalý kamenný val.Ohraničuje vnitřní plochu dávného hradiště -cca 1,4 ha.A ta jeho výška!
Opevnění tvoří valy o výšce 5 – 6 m.Na JZ a V jsou valy přerušeny branami,valy jsou v těchto místech zahnuty dovnitř.
Velmi impozantní.V části hradiště býval údajně výrazný kámen ohrazený půl metru vysokým okrouhlým valem.Byla
i úvaha o tom,že by se mohlo jednat o hrob bájné kněžny Kazi.Na mě celé to místo tady působilo velice pozitivně.
Dobila jsem si zde energii  a to přeci stojí za to.          

12.10.2022 - Zlatý kůň,Kotýz (CHKO Český kras)

Návštěva Českého krasu,to je jako výlet do dávné minulosti.Nachází se zde jedno z nejbohatších paleontologických
nalezišť z období devonu na světě.Popsáno bylo přes 500 druhů živočichů.Ale to,co mě láká se sem opakovaně vra-
cet, je nádherná krajina - krasové rokle,kaňonovitá údolí,krasové vývěry,bezpočet jeskyní,vápencové masivy s nádher-
nými výhledy - tato mnohotvárnost místy až divokost musí okouzlit srdce každého.A tak jsem využila krásného slun-
ného dne,naložila Terku i Attyho do auta a alou směr Vinařice.Odtud jsme se vydali k našemu prvnímu cíli a to k lo-
mu Homolák.Ten výhled na bývalý lom,který si příroda pomalu ale jistě bere zase zpět,s jezerem,ve kterém se odráží
nebe,byl nádherný.A ještě k tomu ty barvy podzimu ...prostě paráda.
I dalším náším cílem byl bývalý lom a to Lom Na Kobyle.Dostali jsme se do něj cca 100m dlouhým tunelem ve skále.
Ten sloužil k dopravě vytěženého vápence z lomu k železniční drážce,po které se dopravoval dál na zpracování.Těž-
bou se odkryly četné krasové jevy,zejména jeskyně s významnými nálezy kostí pravěkých zvířat:lvů,medvědů,hyen,
nosorožců,mamutů atd.Byly zde učiněny i významné objevy archeologické:zbytky ohnišť a nástrojů pravěkých lidí.
Jeskyně Zlomená sluj je dlouhá cca 20m a jeskyně Chlupáčova sluj cca 25m.Byla jsem se podívat do obou,psy jsem
nechala venku,aby nerušili případné obyvatele jeskyní.Mě okouzlila Chlupáčova sluj.Svým tvarem,barvou,výzdobou.
V lomu byla těžba již dávno ukončena a na unikátním stanovišti se uchytila řada chráněných rostliných i živočichů.
Opustili jsme lom a zamířili na vápencový masiv Zlatý kůň.Tradovala se pověst o pasáčkovi,který prý na Zlatém koni
kdysi objevil jeskyni s loupežníkem na hromadě peněz.I přes přijatý úplatek za mlčení se chlapec vrátil s vesničany,
ale podruhé už díru do země nenalezl.V r. 1950 po odstřelu v lomu ve vrchu Zlatý kůň byl objeven rozsáhlý jeskynní
systém Koněpruských jeskyní s malým,sotva průlezným otvorem z nitra jeskyní ven.V penězokazecké dílně byly na-
lezeny falešné mince s ražbou českého lva.Pověst o malém chlapci se tak potvrdila.Z vrcholu Zlatého koně se nám
otevřel ničím nerušený kruhový výhled.Krásný ......až na tu velkou jizvu Českého krasu - Velkolom Čertovy schody.
Ta velká jáma opravdu vypadá jako schody do pekla.Kolik krasových jeskyní i archeologických nálezů tak nenávratně
zmizí.Doba betonová si žádá své ... bohužel.
Nedaleko odtud se až do r. 2020 skrývala pod vrstvou hlíny a odpadků dobře zachovalá bývalá vápenná pec z počátku
19.st.Jako zázrakem přežila dodnes.Dnes je již odkryta a tak jsme si jí mohli prohlédnout.Dál jsme pokračovali místy,
kudy vedla bývalá malodráha.Sloužila k dopravě vytěženého vápence z lomů do podniků ke zpracování.Dnes už tady
koleje nejsou,ale pozůstatky dráhy jsou zde patrné všude.Stačí se jen dívat kolem.Ruiny staveb zarostlé křovím,portál
bývalé dopravní štoly,most,viadukt,hraniční kámen...každou chvíli jsme objevili něco z minulosti.
Na západním výběžku Zlatého koně se nachází místo,zasvěcené dávné podsvětní bohyni Kotyz.Svatyně je oddělena
od okolí dodnes zřetelným valem.Bohyni Kotyz,alespoň její kroky či dech,prý můžete zaslechnout ještě dnes.Stačí
sestoupit do podzemí a pokusit se ji přivolat.Pokud vám ukáže svou tvář,není odtud návratu.Myslela jsem na to,když
jsme sestupovali k Děravé jeskyni,nacházející se těsně pod vrcholem.Nejvíce nálezů z této jeskyně je z mladšího
paleolitu,kdy byla jeskyně s otvorem ve stropě sídlištěm lovců.Zachovaly se stopy po zastřešení vchodu,ohniště,
mnoho kamenných i kostěných nástrojů a unikátní rytiny na břidlicových destičkách (např. dokonalé zobrazení ko-
zorožce).Seděla jsem tam před tou jeskyní,je od ní nádherný výhled do kraje,a říkala si,jak tady asi ti lovci žili.Vrá-
tili jsme se zpět na vrchol a vydali se hledat další zajímavost tohoto místa a to Jelínkův most.Docela mi dalo práci ho
najít.Není totiž normálně vidět.Je to krasový útvar (skalní most),překlenující 9m hlubokou a cca půl m širokou skalní
rozsedlinu.Docela nebezpečné místo, ještě že vodím Atyho s Terkou  na vodítku,propadnout tam,nevím,kde bych je
hledala.Na Kotýzu je ještě jedno tajemné místo a to Axamitova brána,opředená tajemnými pověstmi a legendami.
Na dně Axamitovy brány se nachází propasťovitá jeskyně Ve Vratech hluboká prý 16m.Otvor do země je prý vchod
do podsvětí a skrývá mnoho pokladů.Proto tady docházelo k častým úrazům a dokonce i ke zmizení  dobrodruhů
pátrajících na vlastní pěst.Před zpáteční cestou jsem si ještě vychutnala nádherný výhled na strmé srázy Kotýzu
při zapadajícím slunci.Vydržela bych tady sedět hodiny.Ale čekalo nás ještě 8 km zpět a ty poslední už za tmy.

26.09.2022 - Modrava,Oblík (Šumava)

Po včerejším výšlapu po ponurých mlýnech na Sloním potoce jsem dneska chtěla dobít trochu té pozitivní energie a
kde jinde jí získat,než v překrásné šumavské přírodě.Vyrazili jsme brzy ráno z Modravy podél Roklanského potoka.
V místech zaniklé samoty Rybárna jsme pokračovali do docela strmého kopce na Tříjezerní slať.Obešli jsme všechny
tři rašelinová jezírka a pokračovali ve stoupání dál až na horu Oblík (1225 m n.m.).Je jedna z mála šumavských hor,z
jehož přirozeného vrcholu je překrásný kruhový výhled na blízké i vzdálenější šumavské vrcholy.
Moc dlouho jsme se na vrcholu nezdrželi.Docela tam fičel vítr a psi mi dávali jasně najevo,že chtějí jít dál.Sešli jsme
tedy dolů až k zaniklé osadě Javoří pila.Nachází se při soutoku Javořího a Tmavého potoka.Dnes jsou zde sotva pa-
trné základy dřívějších staveb.Ale ta příroda a krajina kolem to se nedá popsat ...to si musí každý projít sám.Hned mi
vytanula na mysl slova písně Michala Tučného:"Krásnější svět vůbec nehledám,to řeknu vám tam u nebeských bran".
Podél Roklanského potoka jsme se vrátili zpět do Modravy a pak pokračovali dál směrem na Rokytu.Šli jsme úzkou
pěšinou mezi lukami a jen občasné ruiny a kříže u cest dávaly tušit,že zde dříve žili lidé.Došli jsme až k Vchynicko-
Tetovskému plavebnímu kanálu a podél něj jsme se dostali až k Hradlovému mostu.Zde nás zastihl déšť a celou zbý-
vající cestu podél Vydry až na Modravu nám pršelo.Ale Šumava je krásná i v dešti.Dnes jsme toho nachodili opravdu
hodně.Sotva jsme "dolezli" do penzionu Modrava,kde jsme měli ubytko.Promočení...utahaní...šťastní.
 
 

25.09.2022 - Jungův mlýn a Sloní mlýn (zmizelá Šumava)

Dnešní pochmurné počasí přímo vybízelo k návštěvě nějakého tajuplného místa.Už delší dobu jsem měla v plánu
vyhledat nějaká další mizející místa na Šumavě a tak jsem využila pár dní volna a i se psy vyrazila.Naším prvním
cílem byl zaniklý Jungův mlýn na Sloním potoce (dnes Radešovský potok).Ke vzniku názvu tohoto potoka se
vztahují svérázné pověsti o Hanibalově zaběhnutém slonovi či putujícím cirkusu.Více se lze dozvědět v pořadu :
www.stream.cz/zmizela-sumava/sloni-potok-225007 K tomuto místu přícházíme směrem od Vatětic,kdy jsme cestou
míjeli  kapli Panny Marie Bolestné s úchvatným výhledem a také několik nádherných památných stromů,jejichž stáří
přesahuje 300 let.Když jsme sestoupili dolů k ruinám mlýna,ta pozitivní energie,načerpaná u těch nádherných podzi-
mem zbarvených stromů s výhledem na šumavské vrcholy,byla pryč.Nebezpečné ruiny bývalého mlýna jsou zarostlé
vegetací.Popadané staré stromy drtí pod svou váhou i to málo,co z mlýna zůstalo.Okolí je podmáčené od rozvodně-
ného potoka.Nikde ani živáčka.Ani zvěř tu není.Není slyšet ani ptačí zpěv.Ponuré místo.Až mě z toho mrazí v zádech.
I psi znejistili.A chtějí odtud pryč.Ty ruiny i ty stromy tady byly svědky temné historie tohoto místa.Tři tovariši zde
žijící olupovali pocestné a pak je velmi brutálním způsobem zabíjeli.Jeden ze spolumajitelů mlýna lákal na toto místo
bohaté opuštěné ženy,aby je zde oloupil,zavraždil a zakopal.Kdoví,kolik jich zde v okolí ještě leží.Raději se obracíme
a jdeme po proudu potoka dál.Na místě zvaném Bachern ještě míjíme kovaný kříž zasazený do starého mlýnského
kola.Přežil tady všechny ty zlé časy.
Trasa k dalšímu zaniklému mlýnu není vůbec jednoduchá.Žádná cesta k němu nevede.Jdeme prostě podél potoka.
Místy je zem podmáčená,jinde zase musíme překonávat dvoumetrové kopřivy,ale nakonec ruiny zaniklého mlýna,
kterému se říká Sloní,nalézáme.Mlýn mlel dřevěné štěpky pro blízkou papírnu a musel mít tedy velmi silné mlýnské
složení.Od toho tedy název sloní.Dnes je tady divočina,ale v minulosti zde lidé hospodařili na urovnaných polích,lou-
kách,pastvinách,z vrb kolem potoků pletli košíky.K neuvěření,když to tady vidím dnes.V jedné části ruin jsem našla
zbytky malého modrého plechového hrnečku.Zarostlý,ztracený,zapomenutý.Smutné svědectví minulosti.Pohyb v
těsné blízkosti stavby je obtížný.Při každém kroku riskuji,že se někam zřítím.A nikde nikdo.Ani signál v mobilu tu
není.A nikdo neví,že tu jsme.Odcházíme.

02.09.2022 - hrady Krašov a Libštejn

Výchozím bodem našeho dnešního pěšího výletu byl hospodářský dvůr Rohy u obce Bohy.Ačkoli prameny dokládají
na Rohách vznik poplužního dvora již na poč. 16.st.,dodnes se dochovala budova zámečku a mohutná kamenná sto-
dola.Ta má čtyři průjezdní portály,na kterých je letopočet 1735.Cca 200 m odtud jsme narazili na Smírčí kámen.Kříž
vytesaný do kamene v sobě skrývá něco tajemného a přitažlivého.Připomíná nějaký zločin nebo neštěstí.Bohužel se
mi nepodařilo zjistit o něm nějaké info.Pokračovali jsme tedy dál a po cca 1 km jsme přišli k místu zvaném Sroubek.
Stojí zde o samotě několik pěkných roubených staveb,z nichž mě nejvíce zaujala roubená patrová sýpka s pavláčkou
(lidová architektura 18.st.).Odtud jsme přešli z rozpálené polní cesty do stínu stromů přírodní rezervace Krašov.Po pár
desítkách metrů jsme narazili na zbytky budov předhradí - pivovar,kovárna,cihelna,sklepy.Nejvíce mě zaujal do skály
vysekaný cca 40m dlouhý ležácký sklep (probíhalo zde dokvašování piva).Hrad byl založen před r. 1232 a patří k nej-
starším šlechtickým hradům v ČR.cs.wikipedia.org/wiki/Kra%C5%A1ov_(hrad).Dodnes se zachovala okrouhlá věž,do
skály vytesaná cisterna a zbytky hradního paláce.Hrad byl postaven na skalním ostrohu nad zákrutem řeky Berounky.
A nám se z hradeb paláce naskytl dechberoucí výhled do údolí meandrující Berounky a na okolní skalnaté svahy.A na
jednu z těchto skal jsme vystoupali.A já se nemohla nabažit úžasného výhledu nejen na hrad,ale i do údolí na řeku.
Nebýt psů,kteří nechápali moje kochání se výhledem a chtěli jít dál,seděla bych tam hodiny.
Mým dalším dnešním cílem byl po hradu Krašov další hrad nad řekou Berounkou a to hrad Libštejn.Ze šlechtického
hradu toho do dnešních časů mnoho nezbylo(cs.wikipedia.org/wiki/Lib%C5%A1tejn_(hrad).Místo je zarostlé bujnou
vegetací,takže bohužel není vidět ani na řeku.Ale hrad má určitou atmosféru.Je to pěkná,romantická zřícenina,obklo-
pená divokou přírodou okolních lesů,potůčkem,který protéka docela tajemným kaňonovitým údolím.Tou cestou jsme
přišli a v noci bych tudy tedy určitě jít nechtěla.Zpět jsme se vraceli cestou kolem Berounky.Čekala nás poslední za-
stávka dnešního putování a to mohutná Havlova skála s krásným výhledem na meandr řeky Berounky.Pojmenování
nijak nesouvisí s naším bývalým prezidentem.Dle pověstí se zde zřítil kůň jakéhosi sedláka Havla.I dnes jsme museli
být opatrní.Psi jsem raději přivázala ke stromu,abych nedopadla stejně jako ten kůň.Z Havlovy skály se dá spadnout
opravdu jen jednou.Chvíli jsem pozorovala řeku a přírodu kolem.Vydržela bych tu déle,ale čekala nás ještě cesta zpět.

11.07.2022 - Rosnatka okrouhlolistá (Brdy)

Poznávání Brd nikdy nekončí.Neustále mě překvapují.Tak jako právě dnes.Vydala jsem se pátrat po tajuplné rostlině
s krásným jménem Rosnatka okrouhlolistá.Jedná se o vzácnou masožravou rostlinu.Je zákonem chráněná jako silně
ohrožený druh.Nejčastěji se vyskytuje v rašeliništi, mokřinách a močálech.A vrchoviště Brd na bývalých dopadových
plochách Jordán a Tok jim tyto podmínky poskytují.Vyrazili jsme tedy s Atym a Terkou hledat tuto zajímavou maso-
žravku.Popravdě řečeno jsem vlastně nevěděla kde jí hledat.Z důvodu ochrany se místa jejího výskytu nezveřejňují.
Každý si jí musí najít sám.A já jsem hledala dlouho.Nejdříve jsme vystoupali na Jordán.Z nedaleké dopadovky Brda
byla slyšet střelba.Ještě nedávno se střílelo i zde.Pro výcvik dělostřelectva byla r. 1928 vykácena plocha více než
sedmi set fotbalových hřišť.Žádné motorové pily,ale pěkně po staru pilou a sekerou.Na unikátní bezlesé ploše vznikl
jedinečný ekosystém.A protože se jedná vlastně o planinu porostlou převážně vřesem,borůvkami,brusinkami,výhledu
nic nebrání.Byla jsem zde již několikrát a pokaždé jsem uchvácena tou nádherou.I ty bunkry rozeseté po ploše mají
své kouzlo.A dnes navíc tady všude kolem cest voněla mateřídouška.Rosnatka ale nikde.
Pokračovali jsme tedy dál na bývalou dopadovou plochu Tok.Cestou jsme nacházeli různé zbytky vojenských objektů
a dokonce i jeden pěkně ukrytý bunkr v lese o kterém jsem nevěděla a ani není zanesen v mapách.A pak najednou v
místech,kde bych to nečekala,se objevila - kráska s velice výstižným jménem - Rosnatka.Ano,opravdu to vypadá,jako
by se na červených chloupkách třpytily kapky rosy.Je to ale lepkavá nasládlá látka,kterou vábí hmyz,který jí slouží za
potravu.Nemohla jsem se na ní vynadívat.Je opravdu fascinující.A já jen doufám,že se jí v Brdech bude dařit dál.

28.06.2022 - Klondajk (Brdy)

Dnes jsme s Atym a Terkou podnikli výpravu tak trochu do minulosti na bývalou protiletadlovou raketovou základnu
VEGA,známější pod označením Klondajk.Tento název připomíná spíše nějakou severskou krajinu z románů a né
nějaké místo tady u nás v Čechách.Klimatické podmínky v Brdech ale způsobují drsnější zimy a proto se místu
lidově říkalo Klondajk.Základna byla vybudován nákladem několika miliard a nákup technologie stál dalších několik
desítek miliard.Svého času to byla největší raketová základna protivzdušné obrany státu.Projekt měl charakter stát-
ního tajemství zvláštní důležitosti.Nikdo o něm neměl vědět,ale věděli o něm vlastně všichni.V r.2001 byla základna
zrušena.Ačkoliv objekt již není armádou využíván,stále je nepřístupný a střežen.Spousta nezodpovězených otázek
a ta tajemná atmosféra kolem této stavby přitahuje mnohé a ani já jsem neodolala.A tak jsme dnes vyrazili z místa,
kde se říká Na Hradci a šli jsme vlastně podél přírodní rezervace původních bukových a dubových porostů Hradec.
Cestou jsme zašli i na vrchol Stožce a pak pokračovali dále po Hřebenech.Na některých místech už byly patrné
pozůstatky vojenských staveb,dokonce jsem objevila i ešus napůl zarostlý lesní vegetací.A taky strážní pevnůstku,
strážící cestu k základně.A pak se objevil první drátěný plot.Na některých místech už rozpadlý a díky tomu jsme
se dostali dál.Základna má rozlohu přibližně 11 ha a je obehnána 3 m vysokým betonovým plotem.Je ale vidět,že i
s plotem si našinec hravě poradí.Důkazem je přistavený žebřík.Díky němu jsme se dostali dál.Musím ale přiznat,že
jsme toho moc neprošli.Musela jsem dávat velký pozor na psy,aby se nezranili.Na zemi byl dost velký bordel.Sklo,
suť,zrezlé dráty,všude vysoké křoviny,kopřivy...mačeta by se hodila.A taky jsem neustále slyšela štěkot psů.Ta
představa,že tady mají hlídací psy,nebyla zrovna příjemná.Být tu sama,byla by situace úplně jiná.Přesto jsem pár
objektů viděla,ale odvahu vlézt dovnitř jsem tedy nenašla.Více než zvědavost byla pro  mne v tu chvíli důležitější bez-
pečnost mých psů.Na zpáteční cestě jsme ještě zašli na nedaleký vrch Jistevník.

06.06.2022 - Radeč

Dnešní slunný den jsme využili k výšlapu na nejvyšší vrchol Křivoklátské vrchoviny Radeč.Vyšli jsme ze Sklené huti
a naším prvním cílem byla vyhlídka Bílá skála s pozůstatky pravěkého hradiště.O jeho existenci svědčí metr vysoký
a několik desítek metrů dlouhý kamenný val.My jsme se vydali podél tohoto valu a dostali jsme se až pod Bílou skálu
a mohli obdivovat strrmé svahy a velká suťová pole.A po vystoupání na vrchol skály se nám otevřely krásné výhledy
do kraje.Pokračovali jsme dále ve stoupání a to až na vrchol Radeč se zbytky dřevěné měřické věže a na kótu Brno
s 60 m vysokým telekomunikačním vysílačem.
Poslední zastávkou našeho dnešního putování byl zaniklý malý hrad označovaný jako Mitrvald nebo podle skalnatého
hřebenu též Radeč.Vznikl podle archeologických nálezů ve 14.st.Byly zde nalezeny mince z doby vlády Lucemburků,
meče,sekery,podkovy a mnoho dalších předmětů.Poklad,který zde podle pověsti má být, nalezen nebyl.Ani my jsme
ho zde nenalezli.Jen zbytky příkopu,valu a rozvalin.To jediné z hradu zůstalo.Je odtud ale nádherný výhled do kraje.
 

16.05.2022 - Umrlčí studánka,Bábovka

Na název této studánky jsem narazila náhodou na webu a hned jsem věděla,že toto zajímavé místo určitě chci vidět.
Nachází se v přírodním parku Trhoň a nevede k němu žádná turistická trasa.Vyrazili jsme tedy ze Strašic a já se
orientovala podle map v mobilu.Ze studánky u Umrlčí cesty vyvěrala voda již za dávných časů.Lidé z nedalekých
Hůrek i ostatní pocestní, lesáci a houbaři zde nacházeli dobrou pramenitou vodu.V té dávné době nebyl u obce Hůrky
hřbitov a zemřelí byli pochováváni na hřbitov ve Strašicích.Tudy kolem studánky vedla jejich poslední cesta.Tak cesta
i studánka získaly své pojmenování - Umrlčí.Dalším naším dnešním cílem byl vrch Bábovka.Tento název dostal pro
svůj tvar.A i cesta k němu ja zajímavá.Na úpatí kopce navádějí na cestu k vrcholu malé formy na bábovku umístěné
na stromech.Po výstupu nás na jeho vrcholu přivítala bábovka umístěná pod skleněným poklopem.Jedlá není. Je
symbolem akce nazvané "S bábovkou na Bábovku".Přestože je kopec zalesněn a nabízí tedy jen omezené výhledy
do kraje,má i tak své kouzlo.Po sestupu z vrcholu jsme u lesní cesty narazili na velký,starý dřevěný kříž,zasazený
v kamenné mohyle.Bohužel jsem nikde na webu o něm nenašla žádné info.Hledala jsem v mapách cestu zpět do
Strašic a narazila na naznačenou cestu Pytláckou roklí.A jak jinak ukončit dnešní putování než právě tudy?A uděla-
la jsem dobře.Sestupovali jsme po pěšince úzkou roklí,podél malého zde pramenícího potůčku s výhledy na okolní
skalnaté stráně.Musela jsem uznat,že název Pytlácká rokle je opravdu výstižný.Krásné místo.
 

13.05.2022 - V zabitých (Brdy)

Na místo,kterému se říká V zabitých,jsme se vydali z velkého údolí Litavky,tedy od Čenkova.Hluboké,opuštěné,vlhké
údolí s oním chmurným názvem má své "genius loci".Alespoň na mě tak působilo.I historie tohoto místa je neveselá.
Ještě nedavno se zde nacházely zbytky lidských kostí a zbraní.Zde se totíž uskutečnila v r. 1422 bitva mezi katolíky
a husity.A r. 1611 zde došlo k válečnému střetu mezi vojskem pasovských,táhnoucím zpět do Bavorska, a jednotka-
mi středočeské domoobrany.Údolím protéká potůček a podél něj jsme se vydali.Nevede tudy žádná turistická cesta,
nic takového tu nenajdete.Je tu jen jakási zvěří stezka,která vede chvíli po levé,chvíli po pravé straně potůčku.Občas
jsme se museli prodírat hustým porostem či mokřinou.Ale stálo to za to.Jedno z nejkrásnějších zákoutí Hřebenů.
Nelze tudy prostě jen projít.Je potřeba se zastavit,nasát tu atmosféru,dívat se kolem,naslouchat ptačímu zpěvu a
nechat se pohltit hlubokým lesem a ještě hlubší roklí.Psi byli pořád ve střehu.Tolik zvířecích pachů a zvuků.Nalezli
jsme dokonce nějaký hraniční kámen.Bohužel jsem o něm nenašla žádné info.Vystoupali jsme údolím až na Holý
vrch a odtud jsme pokračovali k samotě Náves.Nachází se zde rybníček,louka a statek.A nedaleko obora Lhotka.
Naším posledním zastavením byl kříž,nacházející se nedaleko této obory.Je z r. 1881 a připomíná tragickou smrt
zde bleskem usmrceného Jana Rudolfa z Pičína dne  28.5.1881.A já jsem si říkala,že nebýt tohoto kříže,tak by tato
událost již dávno zmizela z povědomí lidí,zapomnělo by se na ní.Ten kříž ale bude tutu nehodu připomínat navždy.

01.03.2022 - Barborův kříž,hradiště Hradec (Brdy)

Barborův kříž pod Hradcem se nehledá lehko.Byla jsem v těchto místech již dvakrát a po kříži ani stopy.Považovala
jsem ho dokonce za ztracený.Dnes jsme se s Terkou a Atym vydali do těchto míst znovu.Zvolila jsem jinou trasu
než minule a rozhodla se pročesat okolí pod Hradcem trochu více a hlavně ve větším okruhu.A když už jsem si po-
malu začala myslet,že opět odejdeme s nepořízenou,jsme na něj doslova narazili.Je tak dobře ukrytý v nižším po-
rostu mezi modříny,že ho vidíte teprve tehdy,když u něj stojíte.A ještě hůř se hledá jakákoliv informace o něm.Kdo
ho zde postavil?Komu byl určen?Jaká nešťastná událost se na tomto místě odehrála?Z paměti lidí tato informace
vymizela a nemluví o ní ani historické prameny.Snažila jsem se rozluštit zbytky nápisů,které postupně z povrchu
kříže drolí čas.Čitelný je pouze třetí řádek "BARBORA".Je škoda,že se zapomínají staré příběhy,na které tyto pa-
mátky upozorňovaly.Byly postaveny,aby se o nich vyprávělo.Aby důvod jejich zhotovení nebyl zapomenut.Odchá-
zíme odtud a necháváme kříž za sebou ...zarostlý,ztracený,zapomenutý.
Stoupáme na vrchol Hradce.Rozkládá se zde přírodní rezervace původních bukových a dubových porostů.Stromy zde
dosahují úctyhodného stáří.Vrch je opředen tajemnem a několika pověstmi.Vypráví například o třech obrech a svatém
Václavovi,o tajemném kmetovi,který zde střeží poklad nebo o různých příhodách,které zde zažila knížata z rodu Col-
loredo-Mansfeldů.Podle některých záhadologů vrch Hradec vyzařuje do okolí zvláštní a tajemnou energii.I kvůli tomu
se zde údajně občas zdržují různé sekty.Nachází se zde i pozůstatky hradiště nejspíše z doby bronzové.Mohutné
valy místy dosahovaly výšky až 5 m.Na vrcholu Hradce se nachází velký dřevěný kříž a je odtud daleký výhled do
krajiny.A pokud toto místo vyzařuje nějakou energii,tak jedině pozitivní.My jsme se tady cítili skvěle.

01.01.2022 - Velká brdská zeď (Brdy)

Nejenom Čína se může chlubit velkou zdí.I v Brdech se jedna nachází.Není sice tak mohutná a dlouhá jako ta čínská,
ale o to více je záhadná.Nikdo totiž neví kdy,kým a proč byla postavena.A kdy jindy než na Nový rok se vydat na ta-
jemná místa?Zeď je nejlépe dochovaná na hřebeni mezi kopci Provazec a Holý vrch a proto naše kroky směřovaly
právě tam.Žádná turistická trasa a vlastně ani žádná jiná cesta tam ale nevede.Museli jsme jít podle mapy.Terén byl
místy velice špatně schůdný,zarostlý,skalnatý,přelézali jsme popadané strouchnivělé stromy.Nechápala jsem,kdo si
dal tu práci se stavbou na tak obtížně přístupném místě. A za jakým účelem?Poctivě stavěné,místy i více jak 2 metry
vysoké a masívní zdi,několik kilometrů dlouhé, jako by doprostřed lesů ani nepatřily.O smyslu pracně vybudovaného
původně monumentálního kamenného díla,se vedou spory.Účel není jasný a dokonce se ani neví,kdy bylo postaveno.
Existuje několik teorií.Mohlo se jednat o zdi oddělující panství od sebe a bránící přebíhání zvěře.Ze zdi ale vybíhá další
příčka,která zjevně žádnou hranici netvoří.Mohlo by se jednat o pozůstatek rozsáhlé obory zamezující volnému pohy-
bu zvěře?A jestli ano,kdy a kým byla tedy zřízena?Mezi těmi sutinami u zdi jsem objevila starý hraniční (?) kámen
(viz foto).Bohužel žádné info jsem o něm nikde nenašla.Novoroční putování za tajemnou brdskou zdí nabízí více otá-
zek než odpovědí.Brdy mě opět překvapily.Tady jsem doma a pořád je tu co objevovat.A to je dobře.