31.05.2023 - Pohádka (Šumava)
Nedaleko městečka Čachrov,ztracená daleko v lese,stojí samota s krásným jménem Pohádka.Už někdy v 16. století
se zde rozhodla usadit a hospodařit rodina Pangerlových.Jejich statek stál na samotě ve stráni horské louky s pře-
krásným výhledem do kraje.Říkalo se mu Christlhof.Později ho pak místní lidé pro jeho malebnost přejmenovali na
Pohádku.K místu se váže pověst,že Christlhof i s majiteli před svou smrtí proklela žena,která byla obviněna z čaro-
dějnictví a zlynčována.Lidé ji vinili z požár nedalekého Strážova.Od této události měly rodinu postihnout těžké časy.
Jeden ze synů Pangerlových byl na Pohádce zastřelen.Následně se na statku vystřídalo několik nájemníků,ale nikdo
zde příliš dlouho nevydržel.Jednu rodinu stihl tragický konec,když žena v pomatení smyslů utekla z usedlosti spolu
s dětmi do lesa a její muž se oběsil přímo v domě.Další nájemnice se prý rychle odstěhovala kvůli zlým předtuchám
a nočním můrám,které jí nedaly spát.Nakonec se do statku nastehoval Ivan Roubal,pozdeji odsouzený na doživotí za
5 vražd.Další dve osoby z jeho okolí jsou nezvestné.Roubal se měl přiznat svému synovi,že své oběti vylákal na Po-
hádku,kde je usmrtil a jejich těla dal sežrat svým prasatům.Historie tohoto prokletého místa je opravdu děsivá.Bylo
by lepší se mu vyhnout.Ale to bych nebyla já,kdybych se při svém putování Šumavou na toto místo nevypravila.
A když jsem po 8 km cestě lesem vyšla na okraji rozkvetlé horské louky s nádherným výhledem do kraje,připadala
jsem si opravdu jako v pohádce.Sedla jsem si na zem a nemohla se nabažit toho pohledu.Úžasné místo.
Odpočinkem jsem nabrala spoustu pozitivní energie a vydala se loukou dolu ke stavení.Přístupovou cestu k domu už
takřka nenajdete.Je zarostlá a podmáčená,stejně jako celé okolí.Místy to zde připomíná močál.Nejspíše tady kdysi
protékal potůček.Cesta k domu je zarostlá travou a kopřivama sahajícíma až k pasu.Celá zablácená jsem se dostala
až k chalupě.Pohádkové pocity zde však nečekejte.Tato Pohádka je jako vystřižená z hororu.Vlhké stěny nevelkých
místností se drobí a pod novější malbou prosvítají staré omítky.Nízké stropy,které se věkem prohýbají,jsou na někte-
rých místech dokonce zhroucené a dírami je vidět na půdu.Atmosféra domu je nevysvětlitelně tíživá.Smutek, který z
něj vyzařuje, ještě podtrhuje všudypřítomný pach zatuchliny.Během celého pobytu v temném stavení jsem se nedo-
kázala zbavit nutkání ohlížet se přes rameno.A pak jako bych zaslechla tiché ženské "ach"... a pak znova "ach"...
Možná jsem vnímala duchovní pozůstatky tísně násilně zde zahynulých lidí,možná to byly jen zvuky starého umíra-
jícího domu,kdo ví.Člověk se zde opravdu necítí dobře.Není to vhodné místo na rozjímání,na podobném místě nic do-
brého není a dobrou energii vám to nedá.
Opustila jsem stavení a zašla se podívat na nedaleký kříž.Stojí tu ve stínu stromů jako němý svědek dob minulých.
A pak můj zrak spočinul na prasklém andělíčkovi.Jakoby se zde už nemohl dívat na všechny ty děsivé události.
Nedaleko kříže jsem ještě objevila ruiny starších budov na samotě Christlhof.Původně byly tři.Více o tomto místě zde:
